Kosmologie u předsókratiků

Pojď tedy a já ti řeknu nejprve, z čeho na počátku vzniklo Slunce a všechny ostatní zjevné věci, na které se nyní díváme, země a moře plné vln i vlhký vzduch a Titán αἰθήρ, který všechno dokola svírá.

B38, Kléméns, Strom. V, 48, 3.

Empedoklés říká, že první se odloučil aithér (αἰθήρ), potom oheň, po něm země, z níž poté, co byla silně stlačena rychlostí otáčení, vyprýštila voda. Z té se pak odpařil vzduch (ἀήρ). Obloha (οὐρανός) vznikla z aithéru, zatímco slunce z ohně; pozemské věci se zhustily z ostatních [prvků].

A49, Aëtios, Plac. II, 6, 3; D. 334. (Překlad: T. Vítek, Empedoklés II. Zlomky.)

Empedoklés Akragantský ... říká, že se vzduch (ἀήρ), který byl odloučen od prvotní směsi prvků, rozlil dokola v kruhu. Po vzduchu se oheň, jenž vzmocněl a neměl žádné jiné místo, prodral nahoru pod pevnou hranici vzduchu.

A30, Pseudo-Plútarchos, Strom. u Eusebia, Praep. evan. 1, 8, 10. (Překlad: T. Vítek, Empedoklés II. Zlomky.)

Ačkoli [prvky] rozlišil Svár, αἰθήρ nebyl vynesen do výše Svárem, nýbrž Empedoklés někdy tvrdí, že k tomu došlo jakoby náhodou (ἀπὸ τύχης) -
"neboť někdy běžel takto náhodně, ale často zase jinak" -, (B53)
zatímco jindy říká, že oheň se přirozeně vznáší vzhůru, ale αἰθήρ
"se dlouhými kořeny noří pod zem". (B54)

Aristotelés, O vzniku a zániku II, 6, 344a1.