Kosmologie u předsókratiků

Pra meny

Empedoklés

IV. B. Slunce, Měsíc, Země - výklad

Nejpravděpodobněji je Slunce odrazem celé ohnivé hemisféry vrženým zpět na ni nějakým způsobem od Země.
Odraz sestává z výtoků částic z předmětu, ty jsou shromážděny na odrážejícím povrchu. Jsou tedy ze stejného materiálu jako sám předmět. Empedoklés měl zřejmě na mysli konvexní zrcadla jako zapalovací skla: celá zářivá ohnivá polokoule svítí na Zemi, kde je její světlo a oheň shromažďováno do ohniska a pak vrženo zpět jako velká koncentrace ohně, aby vytvořilo Slunce. Denní otáčení sféry unáší Slunce sebou.

Tato teorie o Slunci-odraze musí být nějakým způsobem spojena s pýthagorejskou představou o Slunci přisuzovanou Filoláovi. Ten byl mladší, ale s jistotou nelze chronologii obou teorií určit. Navíc je možné, že Aëtios spojil dvě teorie v jednu. Rozdíl je každopádně v tom, že u Empedokla není centrální oheň.

Nejasné je, jak by mohlo být Slunce zrcadleno do temné hemisféry, jak o tom Aëtios píše. Možná je to nějaké zmatení. Těžko si totiž představit, jak by mohla Země odrážet do této polokoule světlo z protivné. Navíc je to polokoule noci, Slunce tam nemá co dělat. Podle Strómateis A30 (také podle B49) je nocí hemisféra vzduchu smíšeného s trochou ohně (zřejmě hvězdy).
Zjištění, že Měsíc je osvětlován Sluncem, je připisováno Anaxagorovi. Ale Empedoklés o tom zřejmě také věděl. Správně vysvětloval i zatmění Slunce.
Podle Guthriho se nezachovalo žádné svědectví o tvaru Země. Není jisté, jestli ji považoval za kulovou. T. Vítek s odvoláním na zlomek A56 (viz IV. 4.) rozhodně tvrdí, že Země je kulatá (Empedoklés I., s. 201, pozn. 1). Nachází se ve středu kosmu díky působení kosmického víru.
Dochovaly se i zprávy o vzdálenostech v kosmu. Slunce je stejně velké jako Země a dvakrát výše nad Měsícem než Měsíc nad Zemí. Dráha Slunce je na okraji kosmu, proto vertikální poloměr kosmu je trojnásobek vzdálenosti Měsíce od Země.

Témata