Číselné poměry určující složení jednotlivých organických tkání prozrazují pýthagorejský vliv a také potvrzují, že
Empedoklés postupuje spíše spekulativně.
Vřazení zóogonie do kosmogonického rámce prozrazuje, že Empedokleův výklad byl velmi komplexní.
Velmi zajímavá je také myšlenka jednotlivých "vývojových" generací živočichů, přičemž mezi 2. a 3. fází jako by fungoval
jakýsi "přirozený výběr".