Alena Danyiová

Historie vzniku a původu jmen a otázky spojené s etymologií vlastních jmen už odedávna lákají vědce a filology z celého světa. O vlastních jménech se toho napsalo hodně, ale cílem této publikace je především mužské křestní jméno Ivan a jeho podoba Jan, původ tohoto jména, význam a využití v tradičních pohádkách a v současné době.

Úvod

Křestní neboli rodné jméno tvoří spolu s příjmením dvě základní složky systému pojmenovávajícího občany České republiky, obě mají velice důležitou úlohu v životě každého člověka. Křestní jméno¹ a příjmení jsou prostředkem identifikace občana v rámci platného sociálně-právního systému. Rodné jméno člověka má úřední charakter a spolu s příjmením vytváří dvoučlenné oficiální osobní jméno (PLESKALOVÁ, 2014, s. 21), které má každý český občan. V českých zemích byla dvoujmenná antroponymická soustava uzákoněná patentem císaře Josefa II. z roku 1786, který nařizoval obyvatelům dědičných zemí přijmout stálá příjmení (tamtéž, s. 33).

Na rozdíl od češtiny, je pro ruštinu typická tříjmenná antroponymická soustava, ve které se vedle rodného jména a příjmení uvádí ještě i otčestvo (tj. antroponymum odvozené z vlastního jména otce) (tamtéž, s. 34). Tříčlenná oficiální ruská antroponymická soustava sahá svými kořeny k době Petra I. a časem se rozšířila i na území Ukrajiny a Běloruska (ПЕТРОВСКИЙ, 1966, s. 18), kde ji lidé mají i v současné době. Jako příklad můžeme uvést tříčlennou formu Ivan Ivanovič Ivanov.

Ivan je velice frekventované a oblíbené jméno u Slovanů, zejména u východních a jižních. Od jména Ivan je odvozeno i příjmení Ivanov, Ivanova, které je v Rusku velice populární, a zároveň jméno po otci: Ivanovič, Ivanovna, hov. Ivanyč (Иваныч) (ПЕТРОВСКИЙ, 1966, s. 118). Jméno Ivan zároveň často potkáváme v různých tradičních ruských, ukrajinských a běloruských pohádkách, jako např.: Иван – крестьянский сын и чудо-юдо, Иван-царевич и серый волк aj. Často se toto jméno v pohádkách vyskytovalo ve formě zdrobněliny Иванушка, jako např.: Сестрица Аленушка и братец Иванушка, Иванушка-дурачок aj. Jméno Ivan nosí také hrdinové filmových děl, jako například v nejznámější sovětské komedii Иван Васильевич меняет профессию režiséra L. Gajdaje, kde hlavní hrdina Ivan je ruský car Ivan Hrozný.

Původ a význam jména Ivan

Ivan je mužské křestní jméno, které má bohaté kořeny a původ v hebrejštině. Jméno Ivan pochází z hebrejského Jochánán (יוחנן), což znamená „Bůh je milostivý“ nebo „Bůh pomiloval“, které bylo dříve jedním z nejběžnějších židovských jmen (WITHYCOMBE, 1946, s. 79). Ve staroslověnštině mělo toto jméno podobu Ioan (Иоан) – Ιωан (ПЕТРОВСКИЙ, 1966, s. 118). V českém občanském a církevním kalendáři má Ivan svátek 25. června. Jméno Ivan, které k nám proniklo před mnoha staletími, je staroslovanskou variantou jména Jan (RAMEŠ, 2003, s. 146), které je v Česku velice oblíbené. Svědčí o tom různá místní jména, jako např.: Ivančice či Ivanovice, a zároveň i stará legenda o svatém Ivanu (tamtéž, s. 245). Jméno Ivana je ženským protějškem mužského jména Ivan a tvoří jednu z mnoha podob, které se po staletí vytvářely na základě prastarého ženského jména Jana (tamtéž, s. 146). Z toho vyplývá, že jména Ivan, Ivana, Jan a Jana mají stejný význam a původ. Jméno Ivan je populární v Rusku, Bělorusku, Bulharsku, Srbsku, Chorvatsku a na Ukrajině. K východním Slovanům přišlo jméno Ivan z původního řeckého ᾽Ιωάννης (Ioannés). K západním Slovanům přišla latinská forma Joannes, a proto toto jméno známe ve tvaru Jan.

Sv. Ivan žil ve druhé polovině 9. století v povodí Berounky a byl prvním poustevníkem v Čechách. Domníváme se, že se jednalo o syna vládce slovanského kmene Obodritů² a snad byl i mnichem korvejského kláštera.³ Po smrti byl pochován ve své poustevně u Loděnického potoka⁴ a u jeho hrobu vznikla kaple a posléze benediktinský klášter. V 16.–18. století se u hrobu sv. Ivana konaly velké poutě. Jako příklad úcty k sv. Ivanovi lze uvést báseň B. Bridela Život svatého Ivana, prvního v Čechách poustevníka a vyznavače (1657) a zároveň epickou báseň o sv. Ivanu F. A. Rokose z roku 1823. Podle vzoru sv. Ivana vznikl poustevnický řád ivanitů (RAMEŠ, 2003, s. 245).

Mužské jméno Ivan bylo oblíbeným již dříve, a to zvláště ve starší generaci (KNAPPOVÁ, 2020, s. 212). Nositelem jména Ivan byli například ruský car Ivan IV. Hrozný (1530–1584), Ivan Petrovič Pavlov (1849–1936) – ruský a sovětský fyziolog, lékař a psycholog, ruský spisovatel Ivan Alexandrovič Gončarov, čeští básnici Ivan Blatný (1919–1990) a Ivan Skála (1922–1997), český spisovatel-prozaik a publicista Ivan Olbracht (1882–1952) a také československý hokejista a později hokejový trenér Ivan Hlinka (1950–2004). V současnosti je toto jméno stále frekventované a nosí ho například zpěvák Ivan Hlas, český spisovatel a dramatik židovského původu Ivan Klíma, český herec a dramatik Ivan Vyskočil, populární herec Ivan Trojan, politik Ivan Bartoš, česko-americký tenista Ivan Lendl aj.

Jméno Ivan (v češtině a slovenštině) má svou analogii v ruštině a bulharštině jako Иван, v srbštině – Јован, v polštině, němčině a nizozemštině – Iwan, v chorvatštině – Ivan, Ivica, v běloruštině a ukrajinštině – Iван, ve španělštině – Iván, v dánštině – Ivan, Even, ve francouzštině – Yve, Ivain (tamtéž), ostatní cizí podoby viz jméno Jan.

Jméno Jan jako česká verze jména Ivan

Mužské křestní jméno Jan, jehož přejatou variantou z němčiny je Johan, má stejný význam jako jméno Ivan, je hebrejského původu a znamená „Bůh je milostivý“ (KNAPPOVÁ, 1989, s. 25) nebo případně „Bohem daný, milostivý dar boží“ (KNAPPOVÁ, 2020, s. 215). Jméno Jan vychází z latinského Joannes, které má počátky v řeckém ᾽Ιωάννης (Ioannés), ale jeho prapůvod najdeme v hebrejském jménu Jochána (WITHYCOMBE, 1946, s. 79). Jmeniny připadají na 24. června. První složku tohoto jména tvoří slovo Jahve – což znamená Bůh, a proto toto jméno bylo velice vznešené (RAMEŠ, 2003, s. 136). V angličtině toto jméno známe jako John (WITHYCOMBE, 1946, s. 79). Z německého Johann(es) pochází i české jméno Hanuš (KNAPPOVÁ, 2020, s. 215).

Jméno Jan se dávalo chlapcům již po mnoho staletí (RAMEŠ, 2003, s. 68) a v církevním kalendáři vedle jména Ivan najdeme také velké množství Janů, jako např.:

• Jan I. – mučedník a papež⁵;

• Jan Křtitel,⁶ který se narodil šest měsíců před Ježíšem (RAMEŠ, 2003, s. 244);

• Jan Fisher – byl biskupem v Rochesteru od roku 1504 a stal se jedním z nejvýznamnějších humanistů své doby (tamtéž, s. 242);

• Jan Nepomucký, který je ochráncem Čech, kněží a zpovědníků, také mostů, lodníků, vorařů a mlynářů. Zároveň je sv. Jan Nepomucký patronem mlčenlivosti a zpovědního tajemství (tamtéž, s. 198);

• Jan Křtitel de la Salle – patron učitelů, vychovatelů a křesťanské výuky (tamtéž, s. 150);

• Jan (Giovanni) Bosco – patron mládeže a katolických nakladatelství (tamtéž, s. 69);

• Jan od Latinské brány – apoštol, autor čtvrtého evangelia a Apokalypsy (tamtéž, s. 465);

• Jan z Fiesole⁷ – světec, jeden z nejvýznačnějších malířů 15. st. a jeden z nejlepších církevních umělců. Je zároveň patronem křesťanských umělců, (tamtéž, s. 91) aj.

Jméno Jan je stejně oblíbené i v jiných zemích a má svou podobu v různých jazycích, jako např. ve slovenštině – Jan, v polštině – Jan, Janusz, v maďarštině – János, ve slovinštině – Janez, Januš, v italštině – Giovanni, Gianni, ve finštině – Johannes, Jon, Janne, Joni, v angličtině – John, Jack, Jake, Johnny, ve francouzštině – Jean, Yanni(c)k, Yanis(s), ve švédštině – Johan(nes), Jon, v rumunštině – Ioan, Janos, v litevštině – Jonas, ve španělštině – Juan, v němčině – Hans (od Johannes), Jan, Jens, Jannis, Janni(c)k, Yanni(c)k (KNAPPOVÁ, 2020, s. 215-216), v ruštině a bulharštině – Иван, které patří například mezi nejběžnější jména v příslušných zemích (WITHYCOMBE, 1946, s. 79). V Česku jméno Jan patří stále mezi nejoblíbenější jména, také jméno Johan se užíváno běžně (KNAPPOVÁ, 2020, s. 216).

Hypokoristika k jménu Ivan a Jan

Hypokoristické vlastní jméno je expresivní obměna vlastního jména⁸ v neoficiálním prostředí, které plní vedle základních onymických funkcí (identifikační, pojmenovací, individualizační) ještě funkci expresivní (PLESKALOVÁ, 2014, s. 26). V průběhu doby hypokoristika ztrácí své citové zabarvení a vnímají se v neformálním prostředí neutrálně. Expresivní zabarvení pravých hypokoristik způsobuje, že je v Česku nelze užívat ve funkci rodného jména, a tím pádem nemohou být zapisovaná do matriky ani do osobních dokladů (tamtéž, str. 27). Existuje několik druhů českých hypokoristik, které se např. odvozují od plných a redukovaných základů. K nim se připojuje odvozovací sufix (tamtéž): Ivánek, Ivo, Iva, Ivča, Ivek, Ivoš, Ivula, Ivouš(ek) atd. (KNAPPOVÁ, 2020, s. 212). Hypokoristikon může být také odvozeno z jiného základu, obvykle přejatého z cizího jazyka, jako např. Honza – domácká podoba jména Jan, podle německého jména Hans (Johannes) (PLESKALOVÁ, 2014, s. 28). Občas při odvozování hypokoristik dochází k souhláskovým a samohláskovým alternacím, jako např. Jan – Jeník aj. (KNAPPOVÁ, 1989, s. 33). Je obvyklé, že od jedné podoby základního rodného jména existuje větší nebo menší počet hypokoristik. Například k jménu Jan existuje velké množství hypokoristik: Janík, Jenda, Jeník, Jeníček, Janeček, Janica, Jéňa, Jano, Jánek, Johánek,⁹ Janeček, Janek, Honza, Honzík, Honzák, Honzin, Hóňa, Honďula (KNAPPOVÁ, 2020, s. 215), Honzíček, Honoušek, Honda, Honík aj. (KNAPPOVÁ, 1989, s. 35).

Hypokoristika v ruštině k jménu Ivan (Иван) jsou: Иванка, Иваня, Иванюха, Иванюша, Ивася, Ивасик, Иваха, Иваша, Иша, Ишута, Ваня, Ванюха, Ванюша, Ванюра, Ванюся, Ванюта (Ванютя), Ванята, Ива (ПЕТРОВСКИЙ, 1966, s. 118). Existuje názor, že mužské křestní jméno Ivo je domáckou podobou jména Ivan (Jan), jiný názor ovšem tvrdí, že pochází ze staroněmeckého Iwa tj. „tis, tisový luk“ (KNAPPOVÁ, 2020, s. 212).

Jméno Ivan v pohádkách

V literárních textech jméno klasifikuje, zařazuje postavy z hlediska národnosti. Typologie jmen se využívá jako znak příslušnosti k určitému národu, např. Jan (Jeník) a Marie (Mařenka) jsou představitelé českého národa, a tato jména jsou proto typická pro české pohádky, kdežto jména Ivan, Máša a Nasťa jsou typická pro ruský národ a tradiční ruské pohádky (KNAPPOVÁ, 1989, s. 62).

Jméno Ivan je často spojené s hlavním hrdinou tradičních pohádek Ivanuškou (Иванушка-дурачок), ve kterých je Ivan obvykle třetí, líný a/nebo hloupý syn:

Был-жил старик со старухой; у них было три сына: двое умные, третий – Иванушка-дурачок. Умные-то овец в поле пасли, а дурак ничего не делал, все на печке сидел да мух ловил.¹⁰

V pohádce Иван-царевич и серый волк je Ivan také třetí, nejmladší syn:

Жил-был царь Берендей, у него было три сына, младшего звали Иваном.¹¹

Stejně jako je v ruských pohádkách oblíbené jméno Ivan, tak i v českých pohádkách se velmi často objevuje jméno Honza. Významnou tvůrkyní českých pohádek byla Božena Němcová, jež ve svých pohádkách nejčastěji pojmenovává postavy z vesnického prostředí, přičemž jazyková podoba jména občas prozrazuje, odkud autorka čerpala, a může posloužit i jako charakterizační znak. Například chudý chlapec z vesnice, dítě nebo sluha je obvykle Honza (občas Honzík, pokud jde o dítě, tak Honzíček), ševcův syn, pokládaný za hloupého, je Janek, chudý chalupník je Jan a dřevorubcův synek je Jeníček. Když v pohádce přijde Honza sloužit do města, tak je z něho Johannes, nebo v jiné pohádce – Hanserl (zdrobnělina z Hans) (PLESKALOVÁ, 2014, s. 85). V dnešní době patří jméno Jan a jeho hypokoristikon Honza k nejběžnějším českým jménům, ale jméno Janek se už vnímá spíše negativně a je spojené s obrazem hloupého synka z pohádky. V Polsku se přitom jméno Janek vnímá neutrálně, nemá negativní význam. V současné ruštině a bulharštině je jméno Ivanuška spojené s hloupým člověkem, který nic neumí: Иванушка-дурачок. V jiných pohádkách toto jméno poukazuje na malé dítě, jako například братец Иванушка и сестрица Алёнушка:

Жили-были себе царь и царица; у них были сын и дочь, сына звали Иванушкой, а дочь Аленушкой.¹²

Velmi zajímavý by byl pohled na to, jak se ruské jazykové vědomí, charakteristiky ruského charakteru, zvláštnosti národní mentality odrážejí v jazyce (viz např. WIERZBICKA 1992) a pak sekundárně v pohádkách. Jméno Ivan v ruské, ale obecně i slovanské kultuře proniká i do různých obrazů s dodatečnými konotacemi, které mohou být předmětem našeho dalšího výzkumu. Jméno Ivan jako jedno z nejfrekventovanějších jmen se dokonce stává součástí různých ustálených spojení patřících do rozličných konceptů jazykového obrazu světa (třeba Иванушка дурачок do konceptu hloupost). Jejich výzkum by si zasloužil zvláštní pozornost, protože jazyk reflektuje kolektivní vědomí, tj. kulturu určité etnické komunity v jejím celku, její verbální projevy, lexikální výrazy, spojené s tradicemi, symboly, rituály, národní mentalitou a psychologií, s folklórním a religiózním diskurzem, s hodnotovými žebříčky a celkovým pohledem na svět (DOBRÍKOVÁ, 2015, s. 7). V tomto smyslu můžeme říct, že antroponymum Ivan je fenoménem ruské kultury a často se vyskytuje v různých pohádkách, ale plní stejné funkce (nominativní a stylistickou) s pomocí stejných prostředků. V různých pohádkách může být jméno Ivan pro Ivana-careviče i pro Ivana-duraka, a hypokoristikon Ivanuška zase může označovat malé dítě nebo také hloupého třetího syna. Lze říct, že antroponymum Ivan má obecný lingvokulturologický význam (ТАТАРНИКОВА, 2015), avšak v závislosti na kontextu pohádky může na čtenáře působit pozitivně i negativně.

Literatura

DOBRÍKOVÁ, M.: Signalling function of musical instruments from the aspect of ethnophraseology. Ezikov svjat / Orbis linguarum, god. 13/2, 2015, s. 7–15.

KNAPPOVÁ, M.: Jak se bude Vaše dítě jmenovat? Praha: Academia, 2020.

KNAPPOVÁ, M.: Rodné jméno v jazyce a společnosti. Praha: Academia, 1989.

PLESKALOVÁ, J.: Vlastní jména osobní v češtině. Brno: Masarykova univerzita, 2014.

RAMEŠ, V.: Po kom se jmenujeme? Encyklopedie křestních jmen. Praha: Nakladatelství Libri, 2003.

WIERZBICKA, A.: Semantics, culture and cognition. Universal human concepts in culture – specific configurations. New York: Oxford University Press, 1992.

WITHYCOMBE, E. G.: The Oxford dictionary of English Christian names. Oxford University Press, 1946.

ПЕТРОВСКИЙ, Н. A.: Словарь русских личных имён. Около 2600 имён. Москва: Издательство «Советская энциклопедия», 1966.

ПРОПП, В. Я.: Русская сказка (собрание трудов). Москва: Лабиринт, 2000.

Русские народные сказки. Сост., вступ. статья и комментарий O. Б. Алексеевой. T. 1, 2. Москва, 1987.

Internetové zdroje:

Народные сказки. Иванушка-дурачок. .

Народные сказки. Иван-царевич и серый волк. .

ТАТАРНИКОВА, O. Н.: Антропоним Иван как объект лингвокультурологического анализа волшебных и новеллистических сказок. Мир русского слова, 4, 2015. .

Mgr. Alena Danyiová, Masaryk University, Faculty of Arts, Department of Slavonic Studies, Brno, Czech Republic

Kontakt: 487769@mail.muni.cz