Lužičtí Srbové jinak a nově

Radek Čermák – Giuseppe Maiello: Nástin dějin a literatury Lužických Srbů. Středoevropské centrum slovanských studií, edice Evropské obzory, Brno 2011, ISBN 978-80-86735-09-2, 360 s.

Píši o takto ojedinělé publikaci přesto nebo právě proto, že jsem stál u jejího zrodu: požádal jsem Ludvíka Štěpána, jenž měl původně jiný autorský záměr, aby se obrátil na mladé odborníky, neboť právě oni svou nejednoznačnou orientací přesahující tradiční filologii mohli být zárukou publikace nové, jež by byla určena jak odborné, tak širší veřejnosti. Kniha vznikala doslova v porodních bolestech několik let, ale někdy vyjít musela, jinak by ty roky plodného trápení nebyly k ničemu. Autorům za jejich práci i váhání, pochyby a finální produkt patří dík.

Smysl publikace a její autorský charakter jsem vyjádřil v krátké předmluvě takto: „Kniha, kterou její autoři předkládají, je plodem mnohaleté práce, nadšení, ale i hledání a pochybností. U počátků stál zvěčnělý prof. Ludvík Štěpán, jehož památce je kniha věnována. Když jsme spolu nejednou debatovali o koncepci této knihy, shodli jsme se na tom, že již nelze vystačit se staromódními pracemi literárněhistorickými, tedy ani např. s přehledem dějin lužickosrbské literatury v klasickém provedení. Takové práce ovšem ještě vznikají a budou vznikat, jsou jistě užitečné, ale jejich význam rychle klesá: je to tím, že na poměrně úzkém materiálu literatury nelze celistvě uchopit kulturu a duchovní produkty etnika nebo národa; celková tendence dneška nesměřuje jen k minimalismu, ale hlavně a především ke globálnímu pohledu, v němž se detailní pozorování stávají součástí širších souvislostí, jsou jimi nově osvětlovány, reflektovány, interpretovány, nabývají naráz jiného významu, ocitají se současně ve více dimenzích. Z tohoto hlediska patří tradicionalistické pohledy na literaturu nebo nárysy dějin jedné národní literatury svou statičností spíše minulosti. Především se zvolna přežívá vymezený koncept ‚čisté‘ národní literatury, hledají se spíše styčné body, průniky, prostorové koncepty, nadnárodní celky: vidíme, jak prozíravá byla odedávna česká škola literární komparatistiky přirozeně vycházející z průniků slovansko-neslovanských (Frank Wollman, Slavomír Wollman), hledající společné mediteránní kořeny evropské civilizace a kultury a nazírající vývoj evropských literatur ve vnitřně prostoupených a provázaných kulturních epochách. Nepomohou nám ani žádné módní deklarace o údajné zastaralosti českých slavistických tradic, když právě ony vycházely ze širokých srovnávacích pohledů evropských a světových, ani bombastické mezinárodní konference, jejichž efekt je spíše pochybný: podstatný je dělný přístup a praktické multikulturní, multidisciplinární a komparativní zření starého i nového materiálu představujícího možnost, jak ukotvit a uchopit dané téma; to by při jeho rozsáhlosti bylo v úplnosti jistě nadlidským úkolem i pro badatele uzavírající syntézou své celoživotní dílo, natož pro mladé nebo mladší autory, kteří jsou zahlceni materiálem, jenž se na ně hrne ze všech stran, a současně se snaží proniknout prioritně k současným, aktuálním problémům. Dnešní badatel, tedy i sorabista, je jiný než před desetiletími a musí také jinak reagovat na proměny svého předmětu a i na informační revoluci. Struktura této knihy, jež je souborem materiálů i poutavým příběhem pro relativně široký okruh zájemců o sorabistickou problematiku, ale také pro odborníky a studenty sorabistiky a slavistiky jako takové, je dvojdomá. Neobvyklá stavba hlavního výkladu charakteristická vícevrstevnatostí zahrnující nejen elementy jazyka, ale také mytologii, politologické aspekty tématu, sondy do česko-lužickosrbsko-německých vztahů a hlavně mnoho nového materiálu i témata a motivy reflektující speciální zájmy obou autorů, je doplněna čítankou, jež funkčně a komplementárně ilustruje hlavní linii příběhu Lužických Srbů. To, co je silou této knihy, je však zároveň její slabostí: její široké založení a zaměření na poměrně velký okruh čtenářů a současně oscilace mezi odborností až minuciózní a snahou o popularizační přístup. To, co však činí tuto publikaci v našem i jiném kontextu nezastupitelnou, je její koncepční otevřenost, která čtenáři umožňuje vyhledávat pasáže, které ho zajímají nebo jež potřebuje, a iniciovat vlastní zájem o hledání a bádání; je tedy současně úvodem a vodítkem po areálové sorabistice.“ (s. 5-6).

Kniha se nemusí všem líbit, i po všech korekturách se tu najdou chyby, ale její komplexnost, výkladový i odborný a obrazný charakter jsou nezastupitelné. Zohlednění rozsáhlé sorabistické literatury vědecké i populární, českého aspektu, názorná otevřenost a neretušování složitých problémů bez pseudodiplomatických a taktických hávů, jež jsou ve vědě vždy falešné, současně však delikátnost a citlivost i emotivní zaujatost, které se podepsaly i na rázu interpretace, originálně sestavená čítanka, nezřídka v původním znění, s konkrétními komentáři a netuctovou obrazovou dokumentací činí z textu základní příručku pro všechny slavisty a ty, kteří se zajímají o střed Evropy, Slovany a českou minulost a současnost. Zájemci o knihu se mohou obrátit o zprostředkování i na redakci Proudů.

Ivo Pospíšil

Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

2 | 2020
  1. Problém vyjádření (František Všetička)
1 | 2020
  1. „Porevolučné“ slovensko-talianske vzťahy v literatúre, preklade a kultúre (Claudia Galambošová)
1 | 2017
  1. Zajímavý vícehlas (Ivo Pospíšil)
1 | 2016
  1. Česká a slovenská literatúra v kontaktoch (Eliška Gunišová)
1 | 2012
  1. Poslední Almanach Nitra Andreje Červeňáka (Ivo Pospíšil)