Všetičkova kniha o kompozici českého dramatu

František Všetička: Celistvost celku. O kompoziční poetice českého dramatu.  Fontána, Olomouc 2012. ISBN 978-80-7336-691-9.

Po všech možných literárněvědných knihách, mj. o kompozici české prózy1, přichází na řadu drama. Pod poněkud pleonastickým názvem vycházejí Všetičkova líčení kompozice děl české dramatiky, počínaje klasikem J. K. Tylem (Lesní panna). Tu nás nakonec čeká překvapivá komparace s románem A. K. Tolstého Kníže Stříbrný (1863): role sakrálního času v struktuře díla. Co je nejdůležitější: Všetičkova kompozitologická pozorování ukazují, že někdy jsou naše směrová a poetologická určení přinejmenším nepřesná, potvrzujíce tak starou pravdu, že literatura tvoří jedno spletité kontinuum s rozmytými hranicemi a vnitřním silným tokem stavebným. Totéž najdeme v analýze Gazdiny roby, kde Všetička upozorňuje – i tváří v tvář veškeré realistické poetice – na existenciální motivy. Na komponémách Radúze a Mahuleny prezentuje Zeyerův novoromantismus (jak je to pak s pynsentovskou cestou k dekadenci?). Na Dykově Zmoudření Dona Quijota zase ukazuje novoklasicistní poetiku („Novoklasicistní tvorba tíhne k pravidelnosti, vyrovnanosti a symetrii…“ – s. 39). Na Mahenovu Chroustovi demonstruje srovnání se Šrámkem („Signifikantní čas, tak příznačný a nezbytný pro Mahenova Chrousta, nehraje v Šrámkově tvorbě žádnou významnější roli…“ – s. 49). Od Dvaasedmdesátky Františka Langra se dostává k Pavlu Kohoutovi. Na Čapkově Matce mimo jiné objevuje, že „konfigurační vztah mezi světem živých a mrtvých není v Čapkově Matce jenom záležitostí syžetové výstavby, ale je to také kompoziční prostředek…“– s. 69). A v Manon Lascaut V. Nezvala zdůrazňuje básníkovu a dramatikovu hravost v triadickém principu. Zvláště si Všetička zřejmě oblíbil dramatika Hrubína (Srpnová neděle,  Křišťálová noc), jehož díla mu zřejmě dávají větší plochu pro kompozitologická pozorování. Na Kunderově  Jakubu a jeho pánovi demonstruje, jak se podle svých vlastních slov Kundera pohybuje mezi 18. a 20. stoletím („Milan Kundera je poučený a uvažující stavitel, není posmodernistický chaotik“ – s. 107, i když i s tím lze polemizovat, neboť také postmodernistické dílo má kompozici a je stavbou, ale jinou). Všetička nepomíjí ani J. Šotolu (Cesta  Karla IV. do Francie a zpět), Svěráka a Smoljaka (Lijavec, Záskok), Hubače ani Horníčka a navíc přidává svůj oblíbený terminologický slovníček – mimochodem velmi dobrý.

 Všetička je dnešní neoklasicista: má rád celistvost, řád, stavitelství, ukázněnost, je znalcem řemesla: řídí se jednoduše tím, že dobrému staviteli stavba nesmí spadnout, i když  dnes jsou stavitelé, kteří za vrchol architektury považují pravý opak – v teorii i praxi. To je zvláště dnes pozice sice nepříliš populární, ale nesmírně potřebná. Něčeho se je třeba chytit, jinak už nepoznáme, kdo umí a kdo nikoli.

                                                                         Ivo Pospíšil


1 Viz naše recenze: O kompozici české prózy. František Všetička: Tektonika textu. O kompoziční výstavbě české prózy třicátých let. Votobia, Olomouc 2001, 269 s. KAM-příloha, roč. VIII., 2002, č. 7–8, s. VIII. „Pečlivé čtení“ s genologickými a komparatistickými přesahy. (František Všetička: Tektonika textu. O kompoziční výstavbě české prózy třicátých let 20. století. Votobia, Olomouc 2001, 269 s. ISBN 80-7198-478-7). Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, řada literárněvědná, series scientiae litterarum, A 4, roč. 2002, s. 120–123. Koláž ostře řezaných portrétů. František Všetička: Olomouc literární. Votobia, Olomouc 2002, 240 s., cena a náklad neuvedeny. HOST 2002, č. 8, recenzní příloha, s. IV. Поэтика композиции и литературоведческая терминология (František Všetička: Tektonika textu. O kompoziční výstavbě české prózy třicátých let 20. století. Votobia, Olomouc 2001. František Všetička: Kroky Kalliopé. O kompoziční poetice české prózy čtyřicátých let 20. století. Votobia, Olomouc 2003. Libor Pavera, František Všetička: Lexikon literárních pojmů. Nakladatelství Olomouc, Olomouc 2002). Стил 2003‚ 2‚ Београд – Бањалука 2003‚ s. 382-385. Kvalitní dílo literárněvědné lexikografie (Pavera, L. - Všetička, F.: Lexikon literárních pojmů. Nakladatelství Olomouc, Olomouc 2002). Opera Slavica 2003, 3, s. 62. (vyšlo 2004). František Všetička: Možnosti Meleté. O kompoziční poetice české prózy desátých let 20. století. Votobia, Olomouc 2005, 300 s. Stil 4, Beograd 2005, s. 401–403. Otakar Bystřina a resuscitace jeho literárního dědictví (Otakar Bystřinа: Hanácká legenda. Ed. František Všetička, il. a grafická úprava Hana Kremplová, Region Věrovany, JUDr. Jaroslav Krempl 2007). KAM-příloha, č. 5, 2007, s. 9–10. Literární topografie Moravy a Slezska. František Všetička: Morava a Slezsko literární. Nakladatelství J. Vacl, Olomouc 2009.

http://www.phil.muni.cz/journals/proudy/PROUDY_PHILOLOGIE.htm Živá literatura i literární věda (František Všetička:  Rakousko literární. Nakladatelství J. Vacl, Olomouc 2010). Proudy 2011, č. 1, http://www.phil.muni.cz/journal/proudy/filologie/recenze/2011/1/Ziva-literatura.php.

Jak patrno, řada vyšla v našem internetovém periodiku Proudy vydávaném Středoevropským centrem slovanských studií ve spolupráci s Ústavem slavistiky FF MU, což pro Františka není, jak mi nejednou napsal i řekl, žádná publikace, ale s tím se už budu muset smířit. Souhrnně v naší studii ve festchriftu: I. P.: Pocta Františku Všetičkovi. In: Architektura textu. Eds: Ivo Pospíšil, Libor Pavera. Sborník k 80. narozeninám Františka Všetičky. Verbum, Praha 2012, s. 131-138. ISBN 978-80-905177-1-4.


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

1 | 2021
  1. Interpretace restartu novodobé slovenské literatury (Ivo Pospíšil)
2 | 2020
  1. Osud umělce (Ivo Pospíšil)
1 | 2018
  1. Keď sa odkrývajú zrnká objektívnej pravdy (Viera Žemberová)
1 | 2017
  1. Slovensko a Slováci 1945–1948 (Ivo Pospíšil)
1 | 2016
  1. Jedno velké dílo (Ivo Pospíšil)