Hartwig Hausdorf: Čínský Roswell. Nové stopy mimozemšťanů ve východní Asii

Hartwig Hausdorf: Čínský Roswell. Nové stopy mimozemšťanů ve východní Asii. Euromedia Group - Knižní klub, Praha 2015. ISBN 978-80-242-4744-1.



Existenciální polohy spojené s totalitními režimy, věznění, plynové komory – to je jedna strana lidské civilizace 20. a leckde i tohoto století. Ale co vůbec existence lidstva jako takového? Na banální otázky „kdo jsme, odkud a kam jdeme,“ jsme byli nuceni odpovídat chytře i méně chytře už jako děti, ale co o tom skutečně víme? Co do nás škola desetiletí cpala všemi póry, všechny ty evoluce, archeologické nálezy, jména faraónů, čínské dynastie, Oparinovy koacerváty, nebo zase někdo jiný: tajuplné stvoření za pár dní, slzavé údolí, život věčný, celá eschatologie… A stačí, když se podíváme, jako kdysi Immanuel Kant, na hvězdné nebe a vlastní mravní podstatu, na kvítko na poli nebo na vlastní dítě, hned víme, že nám to žádná teorie nevysvětlí: největší záhadou jsme totiž sami sobě. Je to podivné: vedle sebe dnes koexistují dva výklady člověka a kosmu: jeden oficiální, tzv. vědecký, jehož jménem se například udělují bludné balvany šarlatánům, kteří se proti vědě provinili, na druhé straně obrovská záhadologická literatura a hlavně tisíce dokladů toho, že něco nebo snad všechno je jinak. Ty dva světy se záměrně míjejí: ten první přehlíží ten druhý a ten druhý s ním nemůže navázat kontakt. A my se tváříme, že o tom nevíme: na veřejnosti vládne stvoření nebo evoluce, nebo jak věřící vědci tvrdí – je to komplementární a vůbec si to neprotiřečí (jak je to možné, opravdu nevím), doma se však začítáme do knih, které nám ukazují jedno velké tajemství – kdyby něco, řekneme, že je to jen literatura, fantazie, něco pro zábavu. Někteří se této „fantastice“ věnovali celý život a celý život byli zesměšňováni a ostrakizováni, mezi nimi také vědci, kteří si s nimi zadali… Ostatně dnes se už za jiné názory neupaluje, ale myslím, že kdyby to bylo povoleno, že by si mnozí k hranici novodobých kacířů zase přiložili svoje polínko, když už ho dnes přikládají obrazně. Jak to píše autor na úvod svého líčení kosmických návštěv východní Asie, stovek pyramid a slavné bílé pyramidy, hrobů neznámých ras, když píše o political correctness. (S. 12). Tak se začtěme do této alternativní historie lidstva, které je asi něčím jiným, než jsme si mysleli – ve stopách autorova učitele Ericha von Dänikena, jenž knížku doprovodil krátkou předmluvou. Ať je to jakkoli: člověk po svém původu a poslání nepřestane pátrat a všechny objevy a koncepce se vždy zdály šílené. Možná ani tyto představy –  abychom parafrázovali klasika – nejsou dost šílené, aby mohly být pravdivé.

Ivo Pospíšil

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

1 | 2021
  1. Vzpomínat na neutěšené dětství s humorem (Markéta Poledníková)
1 | 2020
  1. Vysočinská poetika (Ivo Pospíšil)
2 | 2017
  1. Odehnalův triptych z různých dob (Ivo Pospíšil)
1 | 2016
  1. Urbo kune (Ivo Pospíšil)
1 | 2014
  1. Petr Kopecký: Robinson Jeffers a John Steinbeck. Vzdálení i blízcí (Marián Kamenčík)