Sláva Volný: Od totality k demokracii anebo Jak jsem se dočkal listopadové revoluce. Rozhovory s Richardem Seemannem během let 2012–2013. Radioservis, Praha 2014. ISBN 978-80-87530-45-0.

Ivo Pospíšil

Syn slavného rozhlasového novináře ze Svobodné Evropy, kam odešel vzápětí po okupaci Československa pěti státy Varšavské smlouvy, zpovídá Richarda Seemanna (roč. 1933). Narodil se do smíšené česko-židovské rodiny; jeho otec Bedřich Seemannn (roč. 1900), hudební skladatel, stál také u počátků rozhlasu. Za nacistické okupace byl transportován a zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg roku 1942. Richard Seemann zpovídaný Slávou Volným mladším byl v letech 1951–1970 redaktorem zahraničního vysílání Československého rozhlasu v Praze, později s pomocí různých známých našel uplatnění v prodejně domácích potřeb. Samozřejmě nejcennější jsou jeho odpovědi, jež se týkají 60. let minulého století, ale je také pravda, že informace o 50. letech (dovedeme si představit, kdo asi tehdy mohl v zahraničním vysílání rozhlasu pracovat) jsou jen kusé a příliš obecné. To hodnotné je z konce 60. let a týká se samozřejmě i rozhlasového vysílání po 21. srpnu, ale i celé strategie zahraničního vysílání: vždy si musíme uvědomit, že to byla – vždy a všude – chytřejší či hloupější hlásná trouba režimu, propagandistické oddělení, i když zaměstnávalo lidi jistě intelektuální a s vlastními názory. Bohužel se jen málo dovídáme o konkrétních lidech, chybí tu přece jen jejich hlubší portréty, například by mě osobně zajímal Vladimír Tosek, naprostá špička politického komentátorství našich 60. let. Historky z tzv. normalizace jsou někdy neuvěřitelné: tehdy někdy i komunisté měli problémy s výjezdy na Západ, ale Richardu Seemannovi se to jako zázrakem podařilo. Také úsměvné příběhy o žertech mladých příslušníků VB mi připadají podivné, ale možné je všechno. Po roce 1989 nastoupil Seemann krátce do funkce ústředního ředitele Československého rozhlasu, později jako ředitel opět zahraničního vysílání, poté byl předsedou Rady Českého rozhlasu. V rozhovorech chybí kompetentnější politická analýza, je to vše v rovině vzpomínek a historek. Ale i to má svým způsobem poznávací hodnotu, zejména Seemannův střízlivý pohled na některé kontroverzní osobnosti konce 60. let.

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce.