Vánoce ve zmenšené Evropě

Vánoční písně evropských národů. Upravil Milan Dvořák. Klavír. Vydavatelství a nakladatelství Český rozhlas, Praha 2016.


Pěkným dárkem přispělo k Vánocům 2016 nakladatelství Český rozhlas v edici ZUŠ, když vydalo tento sešit vánočních písní různých evropských národů s dokonalým aranžmá a původními texty uvedenými v příloze spolu s přiloženým CD. Jsou to písně někdy známé, někdy méně známé, rozhodně nepatří k mediálně nejprosazovanějším. Milan Dvořák udělal dobrou práci jako vždy. V úvodu píše, že po dokončení a úpravě písní se cítí víc Evropanem, ale asi to nebude přesné: spíše jde o to, že dospívá k tomu, co mají národy našeho malého kontinentu společného, tedy obecný základ naší civilizace, a to je především křesťanství vycházející ze židovského základu, jistě i celé civilizační a kulturní dědictví Středomoří (Egypt, Mezopotámie) včetně kultury semitských národů a hlavně řecko-římské antiky nejprve křesťanstvím selektované a transformované, a poté obnovované a restituované. Jsou to písně spíše dotvářející niternější i lidové vnímání vánočních svátků. Z rakouských třeba Still, still, still, der Heiland ist geboren (Tiše, tiše, tiše, narodil se Spasitel), z českých Štěstí, zdraví nebo Dej Bůh štěstí, ze slovenských Vstávajte, pastieri, berte sa hor atd. Nějak se nám však ta Evropa v tomto pojetí podivně zmenšila: chybí tu Ukrajina, Bělorusko, Rusko, Gruzie, Moldávie, kromě Slovinska všichni jižní Slované, tedy nejde ani o EU, neboť chybí Chorvatsko a přebývá Švýcarsko. Tak nevím. Snad by měl nyní následovat další svazek, který by toto zúžené pojetí – neboť kultura a umění by neměly být omezovány – náležitě upravil. Nebo se musí změnit název: „Vánoční písně evropských národů“ by musel být opraven a doplněn na „některých evropských národů“, aby to bylo politicky korektní, jinak bychom si mohli myslet, že k evropským národům nepatří Chorvati, Srbové, Makedonci, Bělorusové, Ukrajinci, Gruzínci, Arméni – nemluvě o Skotech, Velšanech nebo Kataláncích, nebo že nepatří k naší civilizaci a kultuře nebo jsou nějak méněcenní. Neboť národ nemusí být hned národní stát. Kultura a umění mají národy spojovat, nikoli rozdělovat – a o tom je i příběh Ježíšův.

Ivo Pospíšil


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

1 | 2023
  1. Prostor, čas a plynutí (Ivo Pospíšil)
1 | 2021
  1. Tradiční kategorie nově (Ivo Pospíšil)
2 | 2020
  1. Román o Veľkom románe (Viera Žemberová)
1 | 2017
  1. Slovenská literatura v Rumunsku (Ivo Pospíšil)
1 | 2012
  1. Nelhostejný člověk v lhostejné zemi aneb medicína proti stádnosti (Ivo Pospíšil)