Lyrika jako život

DOROVSKÁ, D. Ten pravý okamžik. Obálku navrhla a ilustrovala autorka. Brno: Tribun EU, 2018.

K autorčiným osmdesátinám vychází básnická sbírka doc. Dagmar Dorovské a my si uvědomíme, že to zdaleka není její básnický debut, že je tu předtím řada vlastních veršů, ale i překlady. Jako badatelka, literární vědkyně, absolventka češtiny a ruštiny na Filozofické fakultě brněnské univerzity J. E. Purkyně (nyní opět Masarykova), na jejíž Pedagogické fakultě pracovala do roku 2001, psala o česko-slovenských literárních vztazích, zabývala se metodikou, teorií a praxí vyučování literatuře na středních školách. Její kariéra básnířky vzniká jako odpověď na verše jejího manžela prof. Ivana Dorovského, harmonický dvojhlas jako výraz dlouhého a šťastného manželství za zády s žírnou Hanou, autorčiným rodištěm, a Makedonií, odkud pochází manžel. Tento dvojhlas vlastně zaznívá i v přítomné sbírce, která představuje dnes docela vzácný typ intimní lyriky, v němž se prolínají přírodní líčení, láska, stáří a životní filozofie: „Dokud jsem s tebou/ a ty se mnou/ není se čeho bát“ (Život má svůj řád, s. 111). Je to sbírka životní moudrosti, hluboké empatie, ukotvení v přírodě a v mezilidských vztazích, radosti z každého okamžiku, střídání ročních období, s trochou nostalgie a smutku, jak je život přináší: „Když na tváře/dopadají mi vločky sněhu,/ myslím na ruce maminky/ a jejich tichou něhu./ Dnes už tu nejsou,/ jen málokdy též padá sníh./ Kdo pohladí mne po skráních,/ jež stopy života už nesou?“ (s. 5). Silným motivem sbírky je plynutí života, čas jako nevratná kategorie, bolest z odchodu blízkých a láska jako rozhodující činitel života, je tu však i obava, strach: „V každém z nás/ nějaký strach dřímá. Já nejvíc ze všeho/ se bojím chvil,/ kdy úsměv už netěší/ a slza nedojímá.“ (s. 27). Zdálo by se, že v této přírodní a milostné intimitě, v těchto existenciálních verších, v jejich nostalgii i smutku z pomíjivosti života není všednodennost, ale není tomu tak: jsou tu také běžné okamžiky, ticho rán, zastávka tramvaje, ruce podzimních stromů, události kalendářního roku, vánoce. Některé básně s makedonskou tematikou jsou tu přeloženy do makedonštiny. Půvabná sbírka.

Ivo Pospíšil


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

1 | 2022
  1. Svet vytvorený zo slov (Viera Žemberová)
2 | 2019
  1. Strach v bleděmodré (Markéta Poledníková)
  2. Zajímavý pohled, zbytečnosti a výhled (Ivo Pospíšil)
1 | 2018
  1. Osud člověka v rozbouřené době aneb Chvála rovnováhy (Ivo Pospíšil)
2 | 2017
  1. Odehnalův triptych z různých dob (Ivo Pospíšil)