Bojovná nostalgie

PETRÁNEK, J. Hausboat na soutoku Volhy a Mississippi. K vydání připravil Milan Pokorný. Praha: Radioservis, 2018.

Sběratelství vody z různých světových vodních veletoků do skleniček a obsazení redakce pražského rozhlasu sovětskými vojáky v roce 1968 je vlastně předčasnou pointou celého textu, a ocitlo se tak v názvu nové knížky (jen nevím, proč v něm došlo ke křížení angličtiny a němčiny: nejlepší by asi bylo „hausbót“, tak se to nyní v češtině běžně píše), který vyšel v roce novinářova úmrtí a kterou jako vždy vzorně zredigoval Milan Pokorný, nyní ombudsman Českého rozhlasu. Český novinář, disident a chartista Jan Petránek (1931–2018) byl nejen redaktorem, ale také topičem v kotelně, básníkem, prozaikem, autorem písňových textů a pořadů Šanson věc veřejná. Přítomný svazek se skládá z Petránkových úvah politických a přílohy Noční verše z kotelny, které autor skládal v době svého zaměstnání v době tzv. normalizace. Když Petránek zemřel, novinářská obec si ho připomněla v podstatě důstojně s odkazem na jeho činnost zejména v roce 1968, za jeho postoje v době normalizace, v roce 1989 a později; ale nejnovější doba se tu nepřipomínala, byť Petránkovy názory na aktuální události 10. let 21. století vyvolaly nejen kritiku převážné většiny centrálních médií; o charakteristikách, které nelze ani napsat, raději nepíšeme. Do jisté míry si tak zopakoval osud Karla Kryla: postupně mizel z masmédií a také z tisku a nebyl a nebude zdaleka sám – dlouho se držel na stránkách Týdeníku rozhlas. Petránek ovšem hájí jen to, co hájil od 60. let minulého století, tedy svobodu projevu, právo na vlastní názor a také právo na kvalifikovanou polemiku: každý názor si zaslouží nikoli značkování, „labelizaci“, tedy nálepkování, ale právě seriózní kritiku a polemiku. Vycházeje ze zkušeností svého působení v řadě zemí, zejména však v Indii (byl to on, kdo v rozhlase komentoval přistání Američanů na Měsíci, ale byla to jeho mediální labutí píseň), ale také např. v Moskvě, koncipuje svůj názor na současný život a jeho aktuální stav. Ta říční voda z titulu není náhodná: problém vody se nepochybně stane dominantním tématem velmi blízké budoucnosti a kvůli vodě mohou vypuknout i války. „Vývoj světa spočívá ve vybalancování síly mocných soupeřů.“ Evropská unie není slabá v úsilí o sjednocování, ale v tom, že, jak říká, špatně zapřahá koně. Petránek se domnívá, že moderní technologie mohou tradičně vybalancovat sílu jedinců i států a vést k vítězství dobra nad zlem i v mezinárodní politice. Petránek je skromný, své názory nevnucuje a nepovažuje za jedině možné a jedině správné, píše, že řadu věcí nezná nebo neumí domyslet. K lepšímu pochopení tohoto světa a člověka v něm slouží různé transcendence: jednou z nich je umělecká tvorba, hudební, básnická; Petránkovy verše z druhé části svazku jsou zčásti nostalgické, ale současně vtipné, trefné, jsou všednodenními momentkami, ale také zachycují osudové okamžiky československých a českých dějin: „Nikdy už jiný nebudu/ než piják letmé inspirace/ intuitivních popudů/ které se vtělí do kreace/Ani to nedá hodně práce/a veršík za veršem se lije. /Zdravím vás malé variace/a sbohem velké symfonie (s. 101). Kniha k zamyšlení nad během lidského života, především nad jeho pomíjivostí a tragikou. Přesto lze i tento útržek času dobře využít: pro radost vlastní i radost jiných – život a dílo Jana Petránka je toho nejlepším dokladem.

Psáno pro Slovenské pohľady.

Ivo Pospíšil


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

2 | 2019
  1. Kniha jako historický svědek (František Všetička)
1 | 2017
  1. Lidské osudy optikou novináře (Ivo Pospíšil)
  2. Zajímavý vícehlas (Ivo Pospíšil)
1 | 2016
  1. Slováci a druhá svetová vojna (Ivo Pospíšil)
1 | 2014
  1. Расширенная реценция творчества Ирины Захариевой (Доцент доктор Татьяна Федь)