Stará i nová jména, staré i nové pohledy

Slovník německy píšících spisovatelů. Německo. Praha: Nakladatelství LIBRI, 2018.

Psát o slovnících spisovatelů není obvyklé, ale v případě takových slovníků uděláme výjimku, snad i proto, že takový slovník může dobře posloužit i slovenským čtenářům: jde o slovník, který obvykle zaceluje mezeru v té které národní recepci jiné literatury na několik desetiletí. To se přihodilo i tomuto slovníku, jenž nahrazuje (jistě ne zcela) proslulý odeonský Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. Ten druhý slovník finančně podpořil Česko-německý fond budoucnosti – takovou podporu Odeon z roku 1987 neměl, ale laicky odhaduji, že měl větší prodejnost, náklad, jenž se tehdy běžně uváděl, byl 7500 kusů. Čtyřicet let je poměrně dlouhá doba, ale ne všichni autoři se změnili. Tehdejší tým vedli Václav Bok, Věra Macháčková-Riegerová a Jiřina Veselá, úvodní studie napsali Květuše Hyršlová, Jan Chytil, ale také Milan Tvrdík, Jiří Veselý, o literatuře lužickosrbské Josef Vlášek. Řada tehdejších autorů zemřela, ale jiní se objevují i v novém slovníku, jenž má ovšem poněkud jiné rozpětí. Mezi autory, kteří se podíleli na slovníku z druhé poloviny 80. let minulého století, se objevují špičkoví čeští germanisté – Václav Bok, Milan Tvrdík, Gabriela Veselá a Viera Glosíková. Překvapí malá účast autorů z brněnské germanistiky, jež spolu s pražskou a olomouckou patří k nejtradičnějším. Zatímco starší slovník obsahuje velmi užitečnou chronologickou tabulku (jak se dříve říkalo: tableau synoptique, autor Václav Bok), jejíž význam dnes stále stoupá vzhledem k stále nižšímu stupni přehledu, který mají zvláště mladší potenciální uživatelé o historickém čase a prostoru, nový slovník má místo toho jmenný rejstřík a jinak koncipovaný seznam použité literatury, strukturně tu chybí lužickosrbská literatura, která byla ve starším slovníku důležitá jako součást literatury NDR, zde se předpokládá druhý díl, který bude obsahovat literaturu německého jazyka mimo Německo. Jinak řečeno, druhý slovník je celkově podrobnější, obsahově otevřenější, má jinde kvalitativní akcenty, hesla jsou celkově o něco rozsáhlejší, poněkud jiný je i výběr hesel – a nejde pouze o důvody politické, resp. ideologické. Díky či vinou jiného rozdělení bude např. pražská německá židovská literatura v druhém oddíle, jsou tu více filozofové, estetikové a literární vědci a kritici, problém lužickosrbské literatury, stejně jako např. kašubské, spadá pod konflikt filologického a areálového pojetí (Lužice, dříve součást českého státu, byla po druhé světové válce v NDR, nyní je v SRN, Kašubsko je v nynějším Polsku, ale historicky, jazykově a kulturně má blízko k německému prostředí), lze to jistě řešit třeba slovníkem středoevropských literatur nebo spisovatelů, ale to by celou věc ještě zkomplikovalo. Úvodní texty, představující vlastně malé průvodce po dějinách příslušné literatury, jsou srovnatelné, i když akcenty jsou, jak uvedeno, posunuty: nicméně nutno ocenit vyrovnanou úroveň obou textů jak z roku 1987, tak 2018, což je v takovém časovém rozpětí obdivuhodné. Slovník – stejně jako i jiné lexikografické práce, kdysi z Odeonu, nyní LIBRI – je celý na velmi slušné úrovni a může být vynikajícím pramenem časových informací.

Psáno pro Slovenské pohľady.

Ivo Pospíšil


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

1 | 2020
  1. Evropská apokalypsa a jak z ní ven (Ivo Pospíšil)
1 | 2019
  1. Působivé Brno (Ivo Pospíšil)
1 | 2016
  1. Urbo kune (Ivo Pospíšil)
2 | 2012
  1. BOUŘKY (Adelaida Mezeiová)
3-4 | 2010
  1. Vzpomínka, analýza, bibliografie