Na počest slovenského vědce, básníka a překladatele

BOKNÍKOVÁ, A. (ed.) Poetika poézie a jej prekladu. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislavě, Filozofická fakulta, Katedra slovenskej literatúry a literárnej vedy, 2018 (vydáno 2019).

Znalkyně poezie, zejména slovenské, editorka antologií a tvůrkyně zajímavých studií sestavila a redigovala také festschrift klíčového slovenského básníka a překladatele, literárního vědce a versologa Jána Zambora (nar. 1947): chvilku trvalo, než vyšel, což bylo do značné míry dáno jistě i jeho rozsáhlostí. Důležitý je již název, který se týká morfologie poezie jako takové a také jejího překládání, samozřejmě především tvorby oslavence, ale i otázek versologie a tematiky, strofiky a kompozice poezie. Zamborovi, rodákovi z východního Slovenska, možno jen závidět. Jeho práce si váží jak jeho Filozofická fakulta a Univerzita Komenského, tak slovenští spisovatelé, překladatelé, pracovníci SAV, přičemž jde často o stejné osoby, čtenáři – a dávají to najevo – ne každý má takové štěstí, že jeho dílo vyvolává tak jednoznačně kladné reakce. Pozoruhodný je nejen Zamborův vlastní úvod, ale také vystoupení děkana Jaroslava Šušola, komentář editorky Bokníkové, laudatia různého druhu, která postupně přednášeli mimo jiné Ján Buzássy a Ľubomír Feldek, ale také studie a analýzy, jejichž autory jsou Ladislav Šimon, jenž komplexně pojednal o „fenoménu Zambor“ a jeho různorodosti a současně celistvosti, Anton Eliáš, který psal o ruské poezii 19. století v překladech oslavence, Mária Kusá, jež si vzala na starost v jeho překladech zase ruskou poezii 20. století; Paulína Šišmišová se zabývá Zamborovými překlady ze španělsky psané poezie. Nelze však takto sumárně a juxtapozičně postupovat dále; vybíráme tedy jen ty příspěvky, které podle našeho názoru přinášejí něco podstatného, nového nebo koncepčně nosného. K těmto textům patří mimo jiné studie Anny Valcerové (Viacprúdová poézia), Jána Gavury (Básnik v básni – zviditelnenie tvorcu), Evy Maliti Fraňové (ruské překlady poezie Miroslava Válka a Jána Zambora). Dále tu máme práce, jež se zabývají poezií jako takovou už i mimo okruh tvorby Jána Zambora: takové jsou studie Johna Minahane, Miloslava Vojtecha, z české strany autora této recenze, jenž pojednal o poezii Ladislava Soldána, editorky Andrey Bokníkové (poezie Ľudmily Groeblovej), Petra Tollaroviče, Márie Stankové, Martina Dzúra, Jany Juhásové. Podstatná je také druhá část svazku nazvaná Malý slovník poetiky koncentrující texty, studie a analýzy Ľubomíra Feldeka, Mikuláše Kováče, Ludvíka Kundery, Jána Šimonoviče, Rudolfa Slobody, Jána Švantnera aj. Třetí část tvoří moudrý rozhovor Dušana Teplana s oslavencem, který Zambor uzavírá takto: „Výzvou je pre mňa zvrchovaný básnický výkon s významnými ľudskými obsahmi. V reflexiách poézie slovenských a inonárodných básníkov, ktoré majú ambíciu byť hĺbkové, som chcel ukázať, s kým máme tú česť. Zvrchovaná báseň je mojím ideálom pri vlastnom písaní poézie a usilujem sa jej zvrchovane zmocniť aj ako prekladateľ. Moje pokusy pokračujú“ (s. 424). Svazek neulpívá pouze na oslavném tónu, k čemuž by charakter svazku lehce sváděl, není formální, spíše naopak: je nasycen novými obsahy a je opatřen všemi náležitostmi objevného vědeckého spisu, zejména versologického.

Ivo Pospíšil


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

1 | 2020
  1. 500. výročie Raffaela Sanzia, velikána renesancie (Eva Mesárová)
2 | 2019
  1. Jak pochopit včerejší i dnešní svět (Ivo Pospíšil)
1 | 2019
  1. Atraktivita tématu (Ivo Pospíšil)
2 | 2016
  1. Od jednotlivých studií k monografickému záběru (Alena Mikulášková a Alexej Mikulášek)
2 | 2010
  1. Povídky o mužích