BABEL, I. Zabití. Sestavil a přeložil Ján Štrasser. Bratislava: Frago, 2019.

Z veřejných zdrojů podpořil vydání této knihy, kterou sestavil Ján Štrasser, Fond na podporu umenia a udělal dobře: je to nejkomplexnější slovenský pohled na osobnost sovětského prozaika a dramatika, scénáristu a překladatele. To slovenské prizma je tu důležité: kromě samotného Jána Štrassera to potvrdili rusisté a spisovatelé Valerij Kupka (Človek z druhej dimenzie), Jekatěrina Surovcevová, která uvádí dopisy Isaaka Babela představitelům sovětského režimu, rozhovor s dcerou a vnukem Isaaka Babela Pravda výmysl a potom příspěvky Dušana Duška, Pavla Vilikovského a Tomáše Janovice a v pozadí ten, komu je svazek posmrtně dedikován – Oleg Pastier – a to vše rámcováno Babelovými texty známými více či méně, hlavně pak publicistikou roku 1918 a jeho povídkami z Oděsy. Babelovy postupy jsou známé, jeho „jižanství“, expresivní poetika, lyrismus, to jsou ty pořád citované a stále fascinující výroky Viktora Šklovského o tom, že Babel píše jedním dechem o hvězdách a o kapavce; je tu i jeho židovství. Když jsem nedávno komentoval paměti rusko-ukrajinského historika literatury Leonida Frizmana (1935–2018), zjistil jsem trochu s překvapením, i když jsem to léta tušil, že v podstatě všichni významní ruští literární vědci byli Židé a ti potom po své emigraci od 70. let 20. století utvářeli izraelskou literární vědu a rusistiku. Těch židovských literátů, kteří ve světě propagovali Rusko a ruskou kulturu – nehledě na všechna protivenství, jimž byli vystaveni! Do českého prostředí pronikl Babel brzy. Roku 1928 vychází soubor povídek nebo povídkový cyklus Jízdní armáda, později Rudá jízda v překladu A. Feldmana a J. Fučíka vyšla u Jana Fromka v Odeonu, o třicet let později (1958) pod stereotypním názvem překlad Jana Zábrany, v němž se vydává dosud. Od začátku to byl kult: na počátku to byl bolševismus, který byl v českém prostředí, jež bylo ve sféře kultury převážně radikálně levicové, módní, později zase po jeho rehabilitaci roku 1954 (byl popraven v době velkých čistek 1940) byl jaksi podtextově uznáván jako kritik Stalina nebo dokonce sovětského režimu – a to nebyly šíře známy jeho politické věci. Také tento slovenský překlad a edice v jistém smyslu navazují na české vydání Deníku 1920 (vyšlo v TORSTu 1993 v překladu Ludmily Duškové a Hanuše Karlacha, text připravila Marie Zábranová). Pravda je, že jeho život byl složitý a plný zákrut: pobyt ve Francii a Itálii, potom v ČK a účast na kolektivizaci na Ukrajině, jíž byl prý velmi nadšen. Ruské materiály skýtají velmi rozporuplný obraz jeho názorového spektra, ale nesuďme, abychom nebyli souzeni. Je však zřejmé, že pozdější oběť Stalinových čistek je nemohla v rámci čeky sama praktikovat na odpůrcích sovětského režimu; je ostatně známo, že příslušníci čeky, kteří tehdy pod vedením polského šlechtice z Vilenské gubernie Felixe Edmundoviče Dzeržinského (polsky Feliks Dzerżyński, ilegální přezdívky Jacek, Józef, Franek) postavili tzv. rudý teror proti bílému, rozsudky bez soudu sami svými krátkými palnými zbraněmi prováděli, ale jak to bylo konkrétně s Babelem, těžko říci: tradičně se uvádí, že byl v zahraničním oddělení čeky tlumočníkem, ale jedním dechem se obvykle připojuje věta, že mnoho faktů z jeho mládí je nejasných a je tam řada bílých míst a Babel si něco přikrašloval nebo přímo vymýšlel. Bůh suď. Faktem zůstává, že o tom mnoho nevíme nebo bychom ani vědět neměli. Pro nás zůstává především vynikajícím spisovatelem, objevitelem židovské Oděsy, popisovatelem pogromů a hlavně lyrickým zapisovatelem sovětsko-polské války, jižanským poetou, který patří k tzv. jihoruské škole, o níž kdysi tak zasvěceně psal Drahomír Šajtar. Americký rusista a bohemista Peter Steiner, pražský rodák, ve své poněkud zvláštní, byť Čechy zbožňované, erbovní knize (The Deserts of Bohemia, Cornell University Press, 2000), v níž spojil v jeden celek nepochopitelně podivuhodnou směsici od Švejka, Čapkovy apokryfy, Žert, Slánského a Havla, uvádí, že překlad Rudé jízdy ve Fučíkových Sebraných spisech chybí – ale kdo by se tomu divil? Nakolik Babel ovlivnil další podobu ruské a světové literatury, je však otázka, stejně jako skutečná podoba jeho politického názoru. Jak je někdy zvykem, zvýrazňuje se nebo poněkud retušuje to nebo ono, zde jde o důslednější rehabilitaci Babela, jehož interpretace neodpovídá zcela – podle mého názoru – různorodým pramenům, jež o něm byly sneseny. Slovenský výbor je spíše racionální konfesí, vyznáním obdivu významných slovenských spisovatelů, je to kniha i v jistém smyslu objevná, byť pohled na Babela a jeho názory je poněkud jednostranný.

Ivo Pospíšil