BEZDĚČKA, P. Bajky a pohádky z Vysočiny. Jihlava: Muzeum Vysočiny, 2018.

Krásnou pohádkovou knihu vydal malíř a spisovatel, je to skutečně pro děti ještě starého světa, které unikají do přírody krásného koutu Českomoravské vysočiny, jejíž lesy (dnes zdecimované kůrovcem), remízky a zrcadla rybníků a řek, ale také kamenitých políček, která s sebou nesla chudobu, ale také samostatnost, svéráznost, sukovitost, myslitelství, písmáctví, herezi, tvrdohlavost a originalitu, jsou mu silnou inspirací. Jen si představme, kolik spisovatelů, zejména básníků, z tohoto kraje pocházelo: náboženští spisovatelé Březina, Deml, Zahradníček, Nezval. Fantazie byla ostatně lidem Vysočiny vlastní. To vše v poněkud idylickém hávu prezentuje Bezděčka, malíř, který si svůj svazek ilustroval. Má to v sobě i humor, mírnou ironii, je to příjemné: žádné šílenosti, divoká fantasy, zrůdné bytosti, žádné zlo a černá magie, to, na co byly děti do objevu anglosaské a jiné produkce u nás zvyklé. Takové návraty jsou více než zdravé, zvláště v dnešním rozpadajícím se světě, klátícím se světě, jehož pád se snaží alespoň takto zadržet. Jak to uvádí na počátku v tzv. upozornění: „Následujících šestatřicet příběhů z lesů, luk, pastvin, rybníků a obcí Vysočiny je určeno výhradně pro čtenáře od osmi do sto osmi, případně pro mladší či starší posluchače. Všechny uvedené příběhy jsou ze života. Jsou tedy pravdivé, případně částečně pravdivé až zcela vymyšlené.“ Co k tomu dodat?

Ivo Pospíšil