Záhadolog-umělec

VAŠÍČEK, A. Tajemné fenomény. Ostrava: Mystery film, 2020.


Arnošt Vašíček patří k předním českým záhadologům. O jeho próze Oko Kyklopa jsme už v Proudech psali (Nápaditost, představivost, odvaha). Vašíček rozdělil svou práci mezi záhadologické publikace, tedy populární publicistiku s uměleckými ambicemi, svého druhu literaturu faktu, a beletrii vycházející ze záhadologických spekulací; jinak řečeno, jeho krásná próza extrapoluje to, co se nemůže doložit v dokumentární produkci. Zatímco v Oku Kyklopa je spíše beletrista, v Tajemných fenoménech, podobně jako v jiných svých dílech (mimochodem jsou to desítky děl, v nichž těží ze svých cest po světě od Austrálie po Jižní Ameriku, ale také po Čechách, Moravě, Slezsku a Slovensku), mezi nimiž jsou i předlohy a scénáře k televizním seriálům s vysokou sledovaností, se vrací k hypotézám a nově nasvěcuje jevy, o kterých už většinou jinak psal v minulosti. Jednotlivé črty s názvy Svítící netvoři, Démon z Doveru, Vetřelci s třemi prsty, Tajemství jednorukých, UFO v rumunském klášteře, Ostrov prastarých mystérií, Humanoidi z Chile, Monstra a nestvůry a Létající přízraky se vrací k svým knihám Velké tajnosti, Labyrint nebo České tajemno, ale i k starším publikacím o Egyptě, Peru nebo Oceánii. Najdeme zde látky s motivikou mimozemšťanů a jejich návštěv, ale také tajemného podzemí, živočišných reziduí, která jako by neměla existovat, podivných věcí, které prozrazují technologie, jež nezvládlo ani současné lidstvo. Je to doslova alternativní historie a prehistorie, ale uměřená, střídmá a střízlivá, poskytující více možností výkladu, neodmítající tzv. vědecká vysvětlení, zpochybňující jednoznačnost a totální odmítání nebo afirmaci. Je v tom něco, co přesahuje senzační příběhy a tajuplnosti kolem nás, je v tom filozofie toho, že o Zemi a vesmíru toho vlastně – nehledě na veškerý pokrok – mnoho nevíme, že jsme nevymysleli o moc více, než to, co napsal Immanuel Kant v Kritice praktického rozumu (1788): „Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně“. Věda se dnes někdy stává jakýmsi novým náboženstvím a jsou vědci, kteří vylučují jiné možnosti, než na jaké jsou zvyklí ze svých oborů, a něco, co překračuje jejich představy a koncepce, jednoznačně odmítají a jejich nositele ostrakizují. To vylučování jiných možností mi dost vadí, člověk by měl připustit, že existují i jiné možnosti a výklady, zvláště v oblastech, které se týkají základních věcí naší existence. Vašíček je v tomto seriózním záhadologem, pokud to někdo nepokládá za contradictio in adiecto. A hlavně: Vašíček je skutečný spisovatel, umělec, nikoli pouze dokumentarista. Dokazuje to nejen ve své beletrii, ale také v těchto pracích, které se ocitají na hranici krásné a věcné literatury, dobře se to čte, dokáže gradovat napětí a skvěle vyprávět příběh.

Ivo Pospíšil


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

1 | 2023
  1. Píše, jako když dýchá, ale stále stejně (Ivo Pospíšil)
1 | 2020
  1. Migrácia: vnútená, vynútená, uskutočnená zmena (Viera Žemberová)
2 | 2019
  1. Ve vlastním světě (Ivo Pospíšil)
1 | 2017
  1. Vánoce ve zmenšené Evropě (Ivo Pospíšil)
1 | 2012
  1. Pocta Františku Všetičkovi (Ivo Pospíšil)