František Všetička: Dekáda naděje / O kompoziční poetice české prózy šedesátých let 20. století, 248 stran. ISBN 978-80-86370-76-7.

Literární teoretik a historik František Všetička se kromě jiného systematicky věnuje vývoji české prózy, přesněji řečeno její kompoziční výstavbě. Nejen odborné veřejnosti je známo, že v šesti svazcích zmapoval první polovinu dvacátého století (Podoby prózy [1997], Tektonika textu [2001], Kroky Kaliopé [2003], Možnosti Meleté [2005], Ariadnino arkanum [2011] a Energie Ephialta [2018]). Pokud v české literatuře vydávané v Československu nacházel i v padesátých letech, tedy v nejkontroverznější fázi vývoje naší literatury, díla vyšších uměleckých kvalit, nelze se divit, že jej zaujalo období, kdy uvolněnější politické poměry umožňovaly všem umělcům svobodnější tvorbu.

Název publikace [Dekáda naděje, Praha – Zbraslav, Cherm 2022] – kniha o kompoziční poetice české prózy šedesátých let dvacátého století – svým názvem vybočuje z řady aliteračních titulů děl předcházejících. Jak jinak ale nazvat desetiletí v historii naší země, kdy většina národa věřila, že započatý demokratizační proces přinese lidem kýženou svobodu. Jenom krátce, po dobu necelého desetiletí, se ke slovu dostává generace autorů, jejichž díla jsou prosta ideologického nánosu a kteří ve svých textech zobrazují postavy se všemi složitými proměnami lidského nitra.

Všetička pro svou knihu zvolil stěžejní díla let šedesátých s ohledem na kompoziční výstavbu. Základním principem pro jejich výběr nebyl životní postoj autora ke společensko-politické situaci, ale kvalita uměleckého díla. Hledal a našel spisovatele, kteří přicházejí s něčím novým, osobitým. Nepříliš známé a netradiční postupy kompoziční výstavby děl let šedesátých představuje prostřednictvím autorů, z nichž někteří zpracovávají válečné prožitky, osudy emigrantů, již se cítí ztraceni a vykořeněni, příběhy hrdinů, kteří se přes své počáteční nadšení i dobré úmysly ocitají mimo většinovou společnost, trpí psychickými problémy a díky absurdním prožitkům, o které při budování socialismu není nikdy nouze, jsou sami citově vyprahlí. Právem by zde mohla být zařazena i jiná díla, např. Sekyra Ludvíka Vaculíka.

Dekáda naděje podobně jako výše uvedené tituly obsahuje sedmnáct kapitol. Každá z nich má stejnou strukturu. S pečlivostí sobě vlastní seznamuje autor čtenáře s kompoziční výstavbou daného díla. Má záviděníhodný talent „pozorně číst a vyvozovat závěry, které zůstávají jiným skryty“ [Ivo Pospíšil v doslovu Energie Ephialta]. Ke konci každé kapitoly upozorňuje na stejné či podobné využití kompozičních prvků nejen v dílech našich, ale i světových autorů. U Všetičky převážně autorů polských, což je dáno jeho polonistickou orientací (viz jeho komparace s tvorbou Tadeusze Brezy, Marie Kuncewiczové, Igora Newerlyho, Stanislava Dygara, Tadeusze Nowaka a Juliana Kawalce.

Dekáda naděje je součástí cyklu o vývoji české prózy dvacátého století. Charakter a zaměření výše uvedených svazků totiž napovídá, že podíváme-li se na českou prózu tohoto období prizmatem poetiky, je vývoj tohoto druhu odlišný od běžně zavedených a ustálených výkladů. Poetika a poetika kompozice zvláště posouvají a přesouvají v tomto případě umělecké hodnoty. Přímým dokladem tohoto posunu je skutečnost, že vedle Kunderových a Škvoreckého próz Všetička vyzvedává např. Šuleřovy Vášnivé povahy a Neužilovu Královnu Elišku Rejčku (přesněji řečeno její druhé, podstatně přepracované vydání).

Na konci publikace je připojen Slovník kompoziční poetiky, v němž Všetička definuje základní použité pojmy a doprovází je příklady z české a světové slovesnosti.

Dekáda naděje vychází v roce Všetičkova významného životního jubilea (narodil se roku 1932). Přejme mu, aby mu bylo dopřáno ještě hodně času k uskutečnění jeho dalších literárních záměrů.

Věra Halová

Autorka vystudovala pedagogickou a filozofickou fakultu v Olomouci, celý život pracovala jako učitelka a ředitelka školy, zajímá se o literaturu, organizuje regionální kulturní aktivity (výstavy, koncerty apod.).