(výchozí I/XI)
Poláci ve Francii
Pro příslušníky polské Velké emigrace po listopadovém povstání 1830-1831 byla Francie místem svobody a tolerance, pro další generace byla pak místem vzdělání (navíc střediskem uměleckosti). Jak tuto Francii prožívali ti první i ti druzí, o tom pojednávají následující řádky.
Julian Ursyn Niemcewicz
Život Juliana Ursyna Niemcewicze spadá do dramatického období polských dějin; narodil se v době, kdy Polsko bylo samostatným suverénním státem (1757) a zemřel, když byl tento stát rozchvácen mezi okolní chtivé mocnosti (1841). Tak tomu bylo z hlediska věcí veřejných a politických, do nichž Niemcewicz často a s plným nasazením zasahoval (zúčastnil se např. Kościuszkova povstání a byl spolu s ním vězněn v Petropavlovské pevnosti). Niemcewicz byl ovšem také básník, prozaik a dramatik a i z hlediska literárního procházel složitým vývojem. Když začal psát, převládal v literatuře klasicismus, který ovlivnil i jeho tvorbu. Klasicismus byl postupně vystřídán preromantismem a vzápětí nato vitálním romantismem. Niemcewicz patřil k těm autorům, kteří své dílo obohacovali i ze zdrojů těchto nových směrů.
Největší ohlas ve své době měly jeho Zpěvy historické (Śpiewy historyczne), v nichž oslavil nejpřednější zjevy polské historie od legendárního Piasta až po Józefa Poniatowského. Jednotlivé básně Zpěvů historických je třeba připomenout mimo jiné také proto, že některá jejich čísla byla přeložena do češtiny. Jsou to v podstatě jediné jeho texty, jež k nám byly přetlumočeny. Navíc neměl jejich tvůrce největší štěstí na své překladatele, neboť jej do českého prostředí uváděli Václav Štulc a Josef Bojislav Pichl. Polyglot František Vymazal je později přejal do své antologie Slovanská poezie, do níž zařadil Dumu o Žulkovském a Dumu o Štěpánu Potockém. Druhá z nich, z níž cituji, pojednává o boji Stefana Potockého s kozáky Bohdana Chmielnického. Poláci v tomto střetu sice zvítězí, ale Stefan Potocki zahyne. Vstupní strofa balady zní v originále a v Pichlově překladu takto:
Słuchajcie, rycerze młodzi,
Żalosnej lutni jęczenie;
Niech w was chęć do sławy rodzi
Dawnego męstwa wspomnienie.
Słuchajcie, jak sławy wieniec,
Walcząc w ojczyzny obronie,
Zyskał odważny młodzieniec
I w szlachetnym podległ zgonie.
Julian Ursyn Niemcewicz
Život Juliana Ursyna Niemcewicze spadá do dramatického období polských dějin; narodil se v době, kdy Polsko bylo samostatným suverénním státem (1757) a zemřel, když byl tento stát rozchvácen mezi okolní chtivé mocnosti (1841). Tak tomu bylo z hlediska věcí veřejných a politických, do nichž Niemcewicz často a s plným nasazením zasahoval (zúčastnil se např. Kościuszkova povstání a byl spolu s ním vězněn v Petropavlovské pevnosti). Niemcewicz byl ovšem také básník, prozaik a dramatik a i z hlediska literárního procházel složitým vývojem. Když začal psát, převládal v literatuře klasicismus, který ovlivnil i jeho tvorbu. Klasicismus byl postupně vystřídán preromantismem a vzápětí nato vitálním romantismem. Niemcewicz patřil k těm autorům, kteří své dílo obohacovali i ze zdrojů těchto nových směrů.
Největší ohlas ve své době měly jeho Zpěvy historické (Śpiewy historyczne), v nichž oslavil nejpřednější zjevy polské historie od legendárního Piasta až po Józefa Poniatowského. Jednotlivé básně Zpěvů historických je třeba připomenout mimo jiné také proto, že některá jejich čísla byla přeložena do češtiny. Jsou to v podstatě jediné jeho texty, jež k nám byly přetlumočeny. Navíc neměl jejich tvůrce největší štěstí na své překladatele, neboť jej do českého prostředí uváděli Václav Štulc a Josef Bojislav Pichl. Polyglot František Vymazal je později přejal do své antologie Slovanská poezie, do níž zařadil Dumu o Žulkovském a Dumu o Štěpánu Potockém. Druhá z nich, z níž cituji, pojednává o boji Stefana Potockého s kozáky Bohdana Chmielnického. Poláci v tomto střetu sice zvítězí, ale Stefan Potocki zahyne. Vstupní strofa balady zní v originále a v Pichlově překladu takto:
Słuchajcie, rycerze młodzi,
Żalosnej lutni jęczenie;
Niech w was chęć do sławy rodzi
Dawnego męstwa wspomnienie.
Słuchajcie, jak sławy wieniec,
Walcząc w ojczyzny obronie,
Zyskał odważny młodzieniec
I w szlachetnym podległ zgonie.
František Všetička
1;2
Mohlo by vás z této kategorie také zajímat
2 | 2018
1 | 2016
- Modely populární kultury (Ondřej Krajtl)
2 | 2015
- Poetologické paralely v osude hrdinov svojej doby (Lenka Paučová)
2 | 2013
- Esej w glottodydaktyce: rozumienie i interpretacja w ujęciu kognitywnym i konstruktywistycznym (Wojciech Gorczyca)
3-4 | 2010