Tereza Chlaňová

V prosinci 2019 se na ukrajinském velvyslanectví v Praze uskutečnilo slavnostní vyhlášení výsledků 3. ročníku překladatelské soutěže z ukrajinštiny do češtiny. V tomto ročníku byly na rozdíl od předchozích vyhlášeny dvě soutěžní kategorie – překlad prózy a překlad poezie.

V kategorii prózy soutěžící překládali dvě povídky. Autorem první z nich je současná ukrajinská prozaička a autorka dětské literatury Taňa Maljarčuková, která není pro českého čtenáře osobností neznámou. Její prózy v minulosti vyšly časopisecky (Porohy, Aluze) a v antologiích ukrajinské prózy (Expres Ukrajina. Antologie současné ukrajinské povídky. Ed. Rita Kindlerová. Zlín: Kniha Zlín, 2008; Ukrajina, davaj, Ukrajina! Antologie současných ukrajinských povídek. Eds. Lucie Řehoříková a Marko Robert Stech. Brno: Větrné mlýny, 2012). V roce 2018 vyšla Taně Maljarčuk v českém překladu sbírka povídek pod názvem Bestiář (Ed. Tereza Chlaňová. Brno: Větrné mlýny, 2018). Jako soutěžní text byla vybrána povídka Žáby v moři (Жаби в морі). S touto povídkou, ovšem v německojazyčné verzi (Frösche im Meer), autorka zvítězila v soutěži německy psané literatury v Rakousku – Ingeborg-Bachmann-Preis. Účastníci soutěže tak mohli (pokud jim to jejich jazyková vybavenost dovolovala) navíc srovnat ukrajinskou variantu s variantou německou.

Druhou, kratší soutěžní prózou byl vzpomínkový text Ptáci posledního léta (Птахи останнього літа) současného ukrajinského spisovatele Vladimira Rafejenka, jenž také není pro českého čtenáře neznámým jménem. V roce 2015 a rovněž v roce loňském byl hostem Měsíce autorského čtení v Brně. V souvislosti se získáním ocenění Visegrad Eastern Partnership Literary Award v roce 2019 vyšel český překlad jeho románu Dlouhé časy (Brno: Větrné mlýny, 2019. Překlad: Jekaterina Gazukina a Tereza Chlaňová), v němž přetavuje svou zkušenost a traumata související s válkou na Donbase.

V kategorii poezie měli účastníci možnost otestovat své překladatelské schopnosti na výběru milostných básní Vasyla Stuse a Jurije Izdryka. Vasyl Stus patří mezi nejvýznamnější ukrajinské básníky, svou poezii psal od 60. let 20. století, ovšem bez možnosti ji publikovat, neboť patřil mezi nejvýraznější odpůrce sovětského režimu, kvůli čemuž strávil více než deset let v gulazích, kde i zemřel. Jurij Izdryk je autorem současným, multižánrovým – kromě literatury se věnuje například i hudbě. V posledních letech se velké popularitě těší jeho poezie. Ukázky z tvorby obou autorů vyšly v češtině časopisecky (Plav, Ukrajinský žurnál).

Překladatelskou soutěž pořádalo Velvyslanectví Ukrajiny v České republice, Česká asociace ukrajinistů a Ústav východoevropských studií ve spolupráci s Obcí překladatelů. Zaslané překlady hodnotila porota složená z odborníků z Prahy (Hana Linhartová, Rita Kindlerová, Tereza Chlaňová), Brna (Monika Ševečková) a Olomouce (Radana Merzová). Velvyslanectví Ukrajiny zastupovala Olha Perebyjnis.

Bližší informace o soutěži lze nalézt na stránkách České asociace ukrajinistů: https://ukrajiniste.cz/2019/04/3-rocnik-prekladatelske-souteze-z-ukrajinstiny-do-cestiny/.

V kategorii „překlad prózy“ soutěžilo třináct překladatelů, přičemž do užšího výběru se dostalo osm. První místo si odnesla Eva Reutová, druhé místo Petra Liebl, o třetí místo se s Patrikem Felcerem podělila Karolina Juráková, která se tímto stala již jakousi stálicí překladatelské soutěže, neboť se umístila i v předchozích ročnících. Čestné uznání si odnesli Jana a Pavel Steinerovi a Lyudmyla Tysyachna. Překlad poezie se ukázal být náročným úkolem a přihlásit se odhodlaly pouze dvě odvážné překladatelky. Komise jakožto vítězku určila Markétu Poledníkovou (2. místo).

Čtenáři mají možnost porovnat dva překlady prózy – Evy Reutové (Žáby v moři, Ptáci posledního léta) a Petry Liebl (Žáby v moři, Ptáci posledního léta).

Při hodnocení překladů bylo na první pohled patrné, že účastníci soutěže neměli větší problém se základním porozuměním textu, neobjevovaly se žádné výraznější přehmaty vzešlé z věcného nepochopení. Ani jeden z textů neobsahuje zrádné reálie, složité jazykové jevy (slovní hříčky, bezekvivalentní lexika, suržyk), skryté aluze či dvojsmysly ani komplikovanou syntax. Jak Taňa Maljarčuk, tak i Vladimir Rafejenko využívají poměrně lakonický, „průzračný“ styl. Překladatelé tak tentokrát (na rozdíl od předchozích ročníků) nemuseli tolik demonstrovat svou vynalézavost a tvořivost, ale museli předvést perfektní cit pro jazyk – rozlišovat jemné významové nuance slov, zaměřit se na plynulost a rytmus textu, pracovat pečlivě se slovosledem, vyvarovat se výrazů, které na sebe poutají nemístnou pozornost a narušují tak charakteristickou vyváženost textů. Uveďme pro zajímavost několik příkladů, z nichž je patrné, jak je důležité citlivě přistupovat k volbě jednotlivých slov a jak volba několika nesourodých prvků dokáže narušit plynulost celého odstavce. Úmyslně podtrhuji některé pasáže, v nichž právě ony rozdíly nejlépe vyniknou. Zvolený úryvek z Rafejenkovy povídky popisuje atmosféru ve městě před tím, než do něj vstoupila válka:

Дощі стояли суцільною стіною. Вечорами небо йшло над містом синіми та чорними смугами. Кожного ранку, тікаючи від депресії, я намотував кола навколо ставків. І пам'ятаю, як кричало на мене молоде гайвороння і гналося за мною по верхах дерев, нібито гнало від цих ставків, від цих стежинок. Шпаки реально збожеволіли, кілька разів ні сіло ні впало просто опускалися мені на руки. Горлиці кидалися під ноги. Соловейки співали так солодко, що ставало моторошно.

Deště visely hustým závěsem. Navečer se v nebi objevovaly modré a černé pruhy. Každé ráno jsem utíkal před depresí a kroužil stezkami kolem rybníků. A pamatuju ještě, jak na mě křičeli mladí havrani, pronásledovali mě v korunách stromů, jako kdyby mě chtěli odehnat pryč od těchto stezek. Špačkové se dočista zbláznili, kolikrát mi z ničehonic sedali přímo na ruce. Hrdličky mi padaly pod nohy. Slavíci zpívali tak sladce, že mi z toho bylo úzko.

Přes déšť nebylo vidět na krok. Na večerním nebi se nad městem střídaly modré a černé pruhy. Každé ráno, abych unikl depresím, jsem se procházel kolem rybníků. A pamatuji si, jak na mne křičelo mladé skřivánče, poletovali mi nad hlavou v korunách stromů, jako by mě od těch rybníků a od těch cestiček vyháněli. Špačci se doslova pominuli, několikrát se mi prostě snesli na ruce. Hrdličky se mi slétaly k nohám. Slavíčci zpívali tak sladce, až mne to lekalo.

Pořád lilo jako z konve. Večer se nebe táhlo městem modrými a černými pruhy. Každé ráno jsem pobíhal pořád dokola rybníků ve snaze vyhnout se depresi. A pamatuji si, jak po mně vyřvávali mladí havrani a pronásledovali mě po vrcholech stromů, jakoby odháněli od těchto rybníků, od těchto cest. Špačci se fakt zbláznili, několikrát se mi zčistajasna posadili na ruce. Hrdličky mi padaly k nohám. Slavíci zpívali tak sladce, žeto bylo až strašidelné.

Neustále lilo jako z konve. Na večer se nebe nad městem prostíralo modrými a černými pruhy. Každé ráno, utíkajíc před depresí, dělal jsem okruhy kolem rybníků. A vzpomínám si, jak na mě křičelo hejno mladých havranů a honilo se za mnou po vrcholcích stromů, jako by mě vyhánělo z těchto rybníků, od těchto cestiček. Špačci se doopravdy pobláznili, několikrát z ničeho nic mi sedali do dlaní. Hrdličky mi padaly k nohám. Slavíci zpívali tak sladce, až z toho šel mráz po zádech.

Lilo tak, že nebylo vidět na krok. Večer se na nebi nad městem objevovaly modré a černé pruhy. Ve snaze utéct od deprese jsem každé ráno chodil kolem rybníků. Pamatuji si, jak na mě křičelo mladé havráně a hnalo se za mnou po vrcholcích stromů, jako by mě odhánělo pryč od všech těch rybníků, od těch pěšinek. Špačci se naprosto zbláznili, několik dní za sebou se mi zničehonic snášeli přímo do rukou. Hrdličky se mi vrhaly pod nohy. Slavíci zpívali tak sladce, že z toho šla hlava kolem.

Zaměřme se například na poměrně jednoduchou větu, jejíž význam je z celého kontextu naprosto zřejmý: „я намотував кола навколо ставків“. Jednotlivé varianty překladu zřetelně prozrazují, nakolik se překladatel dokázal „napojit“ na popisovanou atmosféru a rozpoložení vypravěče. Slovesa „chodit“, „kroužit“, „procházet se“, „pobíhat“ očividně evokují rozdílné psychické rozpoložení a různou míru nervozity a neklidu. Rovněž věta „Горлиці кидалися під ноги.“ vyznívá v jednotlivých překladech velmi odlišně – něco jiného znamená „padat pod nohy“ či „padat k nohám“, „slétat se“ a „vrhat se“ má rovněž odlišnou naléhavost. Poslední věta je také skvělým příkladem toho, jak můžeme text orientovat téměř „hororově“ („bylo to strašidelné“) nebo naznačit „pouhou zmatenost“ („šla z toho hlava kolem“).

Uveďme i krátký úryvek z povídky Tani Maljarčuk. Jedná se o situaci, kdy jedna z hlavních postav povídky – Ukrajinec Petro, který již dlouhá léta pracuje ilegálně v cizí zemi, je opuštěný, žije sám, navštíví stařičkou paní, kterou již dlouho neviděl v parku, kde zametá. Vstoupí do bytu a setká se se stařenou, která však již není zcela v kontaktu s realitou a v myšlenkách se přenáší do dob svého mládí.

Нафарбовані червоним губи фрау Ґріль паленіли в сутінках. Денне світло поволі щезало, стираючи її старість, її деменцію, її широчезні сірі штани і білу сорочку з червоними плямами. Жінка з-поза часу тепер ніжно гладила Петрову руку і ледь чутно шепотіла на вухо: „Може, почнемо все спочатку, Гансе?

Nalíčené rudé rty paní Grillové v soumraku zářily. Denní světlo se pomalu vytrácelo, smazávalo její stáří, její demenci, její širokánské šedé tepláky a bílou košili s rudými skvrnami. Žena, nad níž čas už neměl svou moc, teď něžně hladila Petrovu ruku a skoro neslyšitelně šeptala do ucha: „Co takhle zkusit všechno znova, Hansi?“

Načerveno namalované rty frau Grill se v šeru třpytily. Denní světlo pomalu mizelo a vymazávalo její stáří, její demenci, její širokánské šedé kalhoty a bílou halenku s červenými skvrnami. Žena existující mimo čas teď něžně hladila Petrovu ruku a sotva slyšitelně mu zašepotala do ucha: „Co kdybychom začali všechno od začátku, Hansi?“

Červeně namalované rty Frau Grillové hořely za soumraku. Denní světlo pomalu mizelo a vymazávalo její stáří, demenci, široké šedé kalhoty a bílou košili s červenými skvrnami. Žena teď čas od času jemně hladila Peterovu ruku a stěží slyšitelně zašeptala do ucha: „Možná začneme všechno znovu, Hansi?“

Červeně namalované rty Frau Grillové hrály odstíny. Denní světlo se pozvolna vytrácelo a s ním i její stáří, demence, širokánské šedé kalhoty a bílá košile s červenými skvrnami. Někdejší žena teď Petra něžně hladila po ruce a téměř neslyšně mu šeptala do ucha: „Co kdybychom začali odznova, Hansi?“

Namalované červenou rtěnkou rty frau Grill hořely za soumraku. Denní světlo už se pomalu ztrácelo a tím zamazávalo její staří, její demenci, její široké tepláky a bílou košili s červenými skvrnami. Žijící mimo čas žena teď něžně hladila Petrovu ruku a skoro neslyšitelně mu zašeptala do ucha: „Možná začneme vše znovu, Hansi?“

Červeně namalované rty Frau Grill rudě plály za soumraku. Denní světlo pomalu mizelo, a zastíralo její stárnutí, její demenci, její široké šedé kalhoty a bílou košili s červenými skvrnami. Žena, svojí existencí mimo čas a prostor, teď něžně hladila Petrovu ruku a sotva slyšitelně mu šeptala do ucha: „Možná začneme všechno od začátku, Hansi?“

Rudě namalované rty frau Grill planuly v přítmí. Denní světlo postupně mizelo a stíralo její stáří, její demenci, její širokánské šedé tepláky a bílou košili s červenými skvrnami. Ta žena z dávných dob teď něžně hladila Petrovi ruku a téměř neslyšně mu šeptala do ucha: „Hansi, co kdybychom začali znovu?“

Červeně namalované rty paní Grillové za soumraku zahořely vášní. Denní světlo pomalu odcházelo a bralo s sebou její stáří, její demenci, její širokánské šedé kalhoty a bílou košili s červenými skvrnami. Žena zpoza všeho času teď něžně hladila Petra po ruce a sotva slyšitelně mu šeptala do ucha: „Co kdybychom se vším začali od začátku, Hansi?“

Povšimněme si první věty: jednotlivé překlady nám nabízejí nejen jinou vizuální představu („třpytit se“, „planout“ „zářit“, „hořet“, „hrát odstíny“), ale zároveň s tím evokují i lehce odlišné vyznění celé scény, která má vytvářet kontrast reálného stáří frau Grill a její bývalé krásy, ale zároveň má bezpochyby navozovat i velmi intenzivní atmosféru zvláštního pouta frau Grillové a Petra, které pramení z opuštěnosti a samoty obou aktérů.

Uvedené ukázky zřetelně poukazují na to, jaké typy překladatelských problémů museli účastníci soutěže řešit, a potvrzují to, co bylo řečeno výše – důraz bylo třeba klást především na dokonalé souznění s textem, které následně umožnilo překladateli vystihnout jemné významové odstíny, zachovat celkovou atmosféru a nenarušit filigránsky vystavěné příběhy.

Tereza Chlaňová (narozena 1974 v Praze) vystudovala anglistiku a amerikanistiku a také ukrajinistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1992–1998). Vyučuje na Ústavu východoevropských studií FF UK převážně ukrajinskou literaturu 19. a 20. století. Publikuje články o ukrajinské literatuře. Je editorkou knihy věnované prozaické tvorbě autorů tzv. stanislavského fenoménu – Putování ukrajinskou literární krajinou (2010). Spolu s Alenou Morávkovou uspořádala výbor z básní dvou ukrajinských emigrantských básníků Jurije Darahana a Oleksy Stefanovyče (Hlasy dvou básníků, překlad: Václav Daněk, Tereza Chlaňová, Matěj Lipavský, Alena Morávková, Národní knihovna České republiky, 2018). Překládá z ukrajinské literatury (Halyna Petrosaňaková, Taňa Maljarčuková, Jurij Vynnyčuk a další), příležitostně i z literatury ruské (ve spolupráci s Jekaterinou Gazukinou přeložila divadelní hru Anny Jablonské Pohani).

Konakt: chlanova@centrum.cz