Vladislav Jindřich
Martin Wihoda
Knižnice Matice moravské 21. Brno 2007, 411 s.
ISBN 978-80-86488-00-4
Vladislav Jindřich, nejmladší syn druhého českého krále Vladislava, se do povědomí zapsal především svou abdikací, když v prosinci roku 1197 uvolnil knížecí stolec svému staršímu bratru Přemyslovi a sám se spokojil s titulem markraběte a Moravou. Jeho vladaření vyplňuje celé čtvrtstoletí moravských dějin (1198-1222), nicméně zeměpánem v plném slova smyslu se nikdy nestal. Markrabská hodnost byla v dobrém i zlém svázána s rokem 1197 a zejména v první dekádě 13. století vyjadřovala vztah k českému králi. Teprve mezi léty 1212 a 1222 začalo sílit zemské vědomí, což si s pozvolnou inovační proměnou moravských provincií, zrodem prvních městských obcí a ražbou nové mince vynutilo vznik druhého centra v rámci přemyslovských držav. Zvláštní dvojakost zemských poměrů zatěžovala správu veřejných záležitostí. Přesto nezmizela a s ubíhajícími léty sílila, až povýšila na součást přemyslovského dědictví. Stala se místem paměti, v němž se proťal odkaz markraběte Vladislava Jindřicha s dlouhou a pomalou proměnou knížecích Čech a údělné Moravy v Čechy královské a Moravu markrabskou.
