Příběhy básní a jejich překladů

Radek Malý: Příběhy básní a jejich překladů. Edice Litera Libera, Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc 2014.

Ivo Pospíšil

Olomoucký bohemista, germanista, básník a překladatel napsal knihu, která se určitě zapíše do české i mezinárodní translatologie. Jeho „příběhy“ jsou zároveň teorií překladu a zároveň jeho praxí: tento teoretik literatury dokládá své teze jednak uváděním textů svých překladatelských kolegů, jednak svými vlastními, většinou zdařilými pokusy, jimiž dokládá svá teoretická východiska, aniž by opomíjel to, že překládání je nejen teoretický kalkul, ale hlavně umění – tento dar mu byl Nejvyšším poskytnut v míře vrchovaté. Omezující je snad jen to, že příběhy či – jinak – dobrodružství překládání se týkají německé nebo německy psané poezie, ale jejich problematika obsahuje v podstatě vše důležité. V úvodní studii konfrontuje různá pojetí překladu: začíná různými překladovými interpretacemi poezie, např. proslulého Poeova Havrana (The Raven) nebo Podzimní písně (Chanson d’ Automne) Paula Verlaina či Goethova Fausta (nerýmovaný překlad do francouzštiny Gérarda de Nervala) a blíží se k češtině jako cílovému jazyku překladů poezie nebo české poezii jako objektu překládání. Porovnává koncepce funkční ekvivalence a funkcionalistického překládání, Levého noetickou kompatibilitu, jak to uvádí, koncepci Jána Vilikovského zaměřenou na čtenáře, německou teorii, z níž vychází Zbyněk Fišer aj. Je toho mnoho, snad mi tu jen chybí podle mě nepominutelný Anton Popovič – proč tu zcela chybí, je mi trochu záhadou. Je to jako by česká komparatistika ignorovala Dionýze Ďurišina – ale i to se bohužel často stává. Malého „příběhy“ začínají proslulou Goethovou básní Wanderers (zde se uvádí „Wandrers“) Nachtlied, známé verše začínají „Über allen Gipfeln / Ist Ruh, / In allen Wipfeln / Spürest du / Kaum einen Hauch…“, je to kniha o přírodě a jejím majestátu, ale současně o konečnosti života jako její součásti, to je zřejmé a tak to bylo vždy vykládáno. Malého zajímá vznik a geneze básně a uvádí různé výklady a překladatelská řešení včetně toho od Ludvíka Kundery nebo přehled Mojmíra Trávníčka. Malého překlad vskutku ukazuje ještě jiné možnosti dosud tradiční interpretace, jeho překlad je však podle mého soudu možná tzv. přesnější, ale méně esteticky působivý, neboť poněkud zhlazuje onen metafyzický přesah. o rytmu, rýmu a eufonii jako překladatelském problému pojednává v souvislosti s básní V tramvaji (Auf der Straßenbahn) raně expresionistického německého básníka Gerrita Engelka (1890–1918). Na zvukomalbě je taková báseň založena už proto, že pojednává o něčem zvláště výrazném a technickém a současně se valícím (frikativy a temné zvuky), přičemž překladatel využil kompenzací za německou aliteraci („l“ a „a“). Zkřížil své překladatelské kopí také se slavnou básní Rainera Marii Rilka Podzimní den/Herbstag (31 českých překladů, jak spočítali Ludvík Kundera a Mojmír Trávníček). Autor si cení překladu bývalého politika Miroslava Macka. Sám se pokusil o překlad dvakrát a od technického zvládnutí přechází k vystižení atmosféry básně (to je však pojem dost neurčitý, spíše intuitivní): spojení podzimní zralosti s nejistotou, vykořeněním a neklidem se mu vcelku podařilo, zejména v explicitu básně. Že překladatel silně ovlivňuje vývoj literatury, do níž překládá, ukazuje na případě Bohuslava Reynka a Karla Klammera (Trakl, Halas). Ještě minucióznější problematiky se dotýká na příkladu deformací slovesných valencí v moderní poezii, zejména na překladu Vladimíra Holana nebo Georga Trakla aj. (tranzitivní „mlčet něco“ nebo „krvácet něco“ aj.), na druhé straně určitá zdrženlivost u těchto novotvarů je asi na místě, zvláště s ohledem na čtenáře, jak dokládá ve svém e-mailu autorovi překladatel Holana do němčiny Urs Heftrich. Překlad je současně interpretací díla, tedy i básně: autor to ukazuje na bukovinském německém básníkovi Paulu Celanovi (Paul Antschel) – báseň Vinaři. Myšlenkově podnětné jsou také kapitolky o „básni po Osvětimi“ (Vlastimil Artur Polák: Avalos Ost-Transport) a překlad básně jako experiment (Ernst Jandl: Ottos mops). Na druhé straně, každá báseň je experiment, a tudíž i její překlad – více či méně. Malý je pozoruhodný již tím, že svou germanistickou a bohemistickou orientací snadno přesahuje k francouzštině a angličtině – sice jen místy, ale velmi pěkně. Škoda, že se v experimentální partii nedotkl třeba překládání eskymácké poezie do češtiny z pera surrealistického básníka a výtvarníka světového renomé Ladislava Nováka (1925–1999), ale je tu i řada dalších, možná metodologicky i zajímavějších překladů. Kvalitní kniha, která se dobře čte těm, kteří mají k poezii a jejím překladům blízko, ale může přitáhnout i laiky, kteří mají poezii prostě rádi.


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

2 | 2022
  1. Nekonvenčná postava v konvenčnom príbehu (Viera Žemberová)
2 | 2020
  1. Jak to vlastně bylo? (Ivo Pospíšil)
1 | 2019
  1. Výjimečná syntéza (Ivo Pospíšil)
2 | 2016
  1. Od jednotlivých studií k monografickému záběru (Alena Mikulášková a Alexej Mikulášek)
1 | 2012
  1. Pěkně se to čte (Ivo Pospíšil)