Dva odlišné hlasy ukrajinské poezie

Hlasy dvou básníků. Výbor z básní Jurie Darahana a Oleksy Stefanovyče. Přeložili Tereza Chlaňová, Matěj Lipavský, Alena Morávková, Václav Daněk. Praha: Národní knihovna České republiky – Slovanská knihovna, Česká asociace ukrajinistů, 2018, 112 s.

Společný vydavatelský počin pražské Slovanské knihovny a České asociace ukrajinistů oživuje básnický odkaz dvou zástupců poměrně velké množiny ukrajinských literátů, kteří coby političtí emigranti působili v meziválečném Československu. Tyto spisovatele si ukrajinská literární věda i česká ukrajinistika zvykla označovat jako „pražská básnická škola“ a je dobře, že předmluva recenzované knížky na rozpornost tohoto pojmenování (zdaleka nikoliv poprvé) upozorňuje. Problematické je totiž užití všech tří slov zmíněného uzuálního označení. Ne všichni ukrajinští literáti zařazovaní do této kategorie totiž tvořili v Praze (konečně z pětadvaceti básní Jurije Darahana obsažené v naší sbírce jich byla v Praze napsána pouhá pětina), dále, ač v tvorbě těchto umělců rozhodně převažuje poezie, najdou se mezi nimi autoři, kteří psali také prózu, a konečně samotné označení škola (ve  zobecněném slova smyslu) evokuje především sdílení společných stylových či estetických hodnot, což v daném případě také zcela neplatí (a vlastně srovnání díla obou básníků v samotné recenzované sbírce je toho důkazem).

Zmíněná předmluva pak českému čtenáři stručně a účelně shrnuje podoby umělecké činnosti ukrajinských emigrantů v meziválečném Československu. Nejvýraznější (a dosud historicky i teoreticky nejvíce reflektovaná) byla literatura; ukrajinští umělci se v této emigraci věnovali také výtvarnému umění a hudbě. V případě posledně zmíněného uměleckého druhu je poněkud škoda, že vstupní stať opomíjí významné západoukrajinské skladatele, jež studovali na pražské konzervatoři i pozoruhodné muzikology a hudební pedagogy, kteří byli v tehdejší Praze činní. Je ovšem fakt, že česko-ukrajinské hudební vztahy daného období nejsou dosud uceleně zpracovány, což jde mj. na vrub autora této recenze.

Samotné jádro knihy pak obsahuje český překlad vybraných básní Jurije Darahana a Oleksy Stefanovyče. Každého z básníků uvádí kvalitně zpracovaný medailon. Tvorba Jurije Darahana (1894–1926) je zastoupena necelou polovinou básní z jeho jediné sbírky Toulec (Сагайдак), které přeložila Tereza Chlaňová s Matějem Lipavským. V Darahanových básních převažuje přírodní lyrika, nacházíme zde však také lyricky zpracovaná témata kozáctví, války a nostalgie po nedosažitelně vzdálené vlasti. Je znát, že Darahan svými mnohdy zastřenými rýmy a nepravidelným metrem nechce být příliš spoután formou na úkor přesného niterného vyjádření.

Slunce za obzor se schová,
to kozácké ještě nevychází…
Fialková step, fialková,
houštiny trav se ve snu plazí.
Jen kalužník voní tesknící,
v peřejích pelyňku svoje listy topí.
Zdráv buď, příteli můj, měsíci,
sejdeme se spolu v stepi.

O to výrazněji vystoupí jako kontrast způsob tvorby druhého ze zastoupených básníků – Oleksy Stefanovyče (1899–1970). Třiadvacet básní z jeho pražského období je ve sbírce představeno v překladech Aleny Morávkové, které přebásnil Václav Daněk. Stefanovyčovi se daří vlastní výpověď vtěsnat do pravidelné formy s jasnějšími rýmy a je zde znát i rozdílnost přístupu obou překladatelských dvojic. Tento básník se častěji dotýká historických témat, zejména antické mytologie, Kyjevské Rusi, přijetí křesťanství a kozáctví.

Když požár na Kyjevské Rusi,
i s hladem mrzkým tak,
i s povodněmi štěstí zkusí, –
zahouká černý pták.

Význam recenzovaného vydavatelského počinu je jasný – českému čtenáři se dostává další dávka poezie, kterou v naší vlasti napsali širší veřejnosti dosud málo známí ukrajinští umělci a jež tak do určité míry patří i k domácí literární tradici. Výběr dvou odlišných básníků z jedné generace, z nichž jeden pochází z východní a druhý ze západní Ukrajiny, pak účinně dokresluje vrstevnatý obraz poetické tvorby ukrajinských emigrantů z naší škatulky, kterou jsme si kdysi pojmenovali „pražská básnická škola“.

PhDr. Petr Kalina, Ph.D. (* 1978) je garantem studijního programu Ukrajinská studia. Profesně se věnuje především obecným a kulturním dějinám Ukrajiny a překladu ukrajinské prózy i poezie.

Kontakt: kalina@phil.muni.cz


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

2 | 2021
  1. Ján Zambor básník (Ivo Pospíšil)
1 | 2019
  1. Netradiční vzpomínky (Ivo Pospíšil)
2 | 2018
  1. Příběhy zlomu (Ivo Pospíšil)
1 | 2017
  1. Dvě dobrá podloží k širší debatě (Ivo Pospíšil)
1 | 2013
  1. Mocní bezmocní (Konstantin Šindelář)