Monografie o brněnském historikovi

HUBLAR, J. Prof. PhDr. František Hrubý (Život a dílo historika Moravy). Strukov, 2017.

Po Borovského a Lachově edici korespondence mezi Františkem Hrubým a Josefem Šustou (doprovázené rozsáhlou a zasvěcenou předmluvou) vychází další publikace o historikovi Františku Hrubém. Na rozdíl od výše zmiňované jde o knihu populárně zaměřenou. Autorem je Jaromír Hublar a vydavatelem obec Strukov u Šternberka, kde se Hrubý roku 1887 narodil.

Rozvržení monografie je prosté. Její první polovinu představuje Hublarova studie, druhou pak vzpomínky jiných osob na Františka Hrubého, soupis jeho prací a poměrně bohatá fotodokumentace.

Hrubý si vydobyl zvláštní postavení v české historiografii trojím zaměřením své práce – věnoval se převážně dějinám Moravy, pak především bělohorskému údobí našich dějin a posléze protestantským protivníkům habsburské moci. V tomto smyslu měl velice blízko k jinému Moravanovi, k mladšímu Otakaru Odložilíkovi. Na rozdíl od něho byl však věcný, důsledně se přidržoval pramenného materiálu. Hrubého moravanství a jeho zájem o moravika byl tak hluboký, že když mu jeho učitel Josef Pekař nabídl místo na Univerzitě Karlově, dal jeho žák přednost Brnu. Uvědomoval si, že svůj dominantní zájem o moravskou minulost by v pražském prostředí nemohl plně realizovat.

Hublarova práce má popularizační charakter, opírající se o dosavadní literaturu o Františku Hrubém. Podtitul autorovy monografie zní Život a dílo historika Moravy. Život dějepiscův je poměrně podrobně zachycen, zato dílo bylo víceméně pouze konstatováno. O nejvýznamnější Hrubého práci o Ladislavu Velenovi z Žerotína, kterou vysoce oceňoval Arne Novák, padne v knize jen několik obecných slov. Autor nepochybně vycházel především ze sekundární literatury o Františkovi Hrubém, nikoli z literatury primární.

V popularizačních publikacích se často stává, že předmět práce je nadhodnocován. Něco podobného se stalo i v tomto případě. Za všechny příklady alespoň tento: „Když byl v kvintě, měl již probádanou i bývalou starou univerzitní knihovnu ve zrušeném jezuitském kostele v Olomouci.“ Nejde ovšem pouze o studentovu nadměrnou sečtělost, ale také o místa jeho bádání. V době, kdy František Hrubý studoval na Slovanském gymnáziu a na Teologické fakultě v Olomouci, sídlila totiž univerzitní knihovna v přístavbě bývalého kláštera a kostela sv. Kláry. Za jeho studií byla pak přestěhována do budovy Teologické fakulty, takže to měl strukovský rodák pod jednou střechou.

Popularizační způsob podání je až na výjimky v monografii zachován. Svým způsobem vzdáleně koresponduje s popularizačními dějepisnými příspěvky Františka Hrubého, které dlouhá léta uveřejňoval v Lidových novinách.

doc. PhDr. František Všetička, CSc. (*1932) je literární teoretik, beletrista a překladatel. Jeho teoretické myšlení formoval ve svých počátcích zapomínaný a nedoceňovaný anglista olomoucké univerzity Ladislav Cejp, po něm pak práce ruské formální školy (výbor z těchto prací vydal v roce 1971 pod názvem Kompozice prózy). Všetička se jako teoretik zabývá poetikou literárních děl, zejména jejich kompoziční výstavbou. Svůj zájem věnuje české literatuře v plném jejím rozsahu, od gotické poezie přes barokní lidové drama až po tvorbu současnou. Obdobně se zaměřuje na literaturu slovenskou, ruskou a polskou a na komparace mezi těmito literaturami a literaturou českou.

Kontakt: fvseticka@seznam.cz


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

2 | 2019
  1. Průvodce ruskou literaturou: sebraná kritika a esejistika (Ivo Pospíšil)
1 | 2019
  1. Působivé Brno (Ivo Pospíšil)
2 | 2017
  1. Názory ostře řezané (Ivo Pospíšil)
1 | 2017
  1. Sama realita je už báseň (Ivo Pospíšil)
1 | 2016
  1. Když můžeš, zůstaň. Když musíš, odjeď (Ivo Pospíšil)