Vyšel svazek k jubileu prof. PhDr. Iva Pospíšila, DrSc.

PAVERA, Libor, ed.: Literatura jako svědectví paměti: Sborník prací k životnímu jubileu prof. PhDr. Iva Pospíšila, DrSc. Praha: Verbum, 2022. ISBN 978-80-88507000.


Dvacáté první století je věkem technologií a nových obzorů. Moderní společnost však stále trpí sociální nespravedlností, krutostí a válkami. Vzdělání a umění, zejména literatura, mohou být protijedem proti destruktivním tendencím, odrážet paměť předchozích generací, fixovat současnost, poskytovat estetické potěšení. Literární věda v sobě spojuje tvůrčí sílu vědy a umění. Ukázkou této sjednocující síly bylo vydání publikace Literatura jako svědectví paměti věnované jubileu českého literárního vědce Iva Pospíšila.

Ivo Pospíšil je významný český literární vědec, slavista, rusista, dlouholetý, nyní emeritní vedoucí Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, předseda České asociace slavistů a Slavistické společnosti Franka Wollmana a ředitel Středoevropského centra slovanských studií. Mezi jeho badatelské zájmy vědce patří komparatistika, genologie, historie a teorie literatury. Zabývá se nejen ruskou, českou a dalšími slovanskými literaturami, ale i celkově literaturou světovou. Badatel je autorem stovek článků, desítek knih, předsedou redakčních rad významných evropských literárních časopisů. Profesor Pospíšil vyniká neobyčejnou erudicí, širokým rozhledem, jeho práce jsou vždy dobře argumentované, vyznačují se hlubokou analýzou, obsahují inovativní koncepty a terminologii. Během své kariéry Ivo Pospíšil vytvořil nejen velké množství vědeckých prací, ale také významně ovlivnil své kolegy, inspiroval a vedl své studenty. Sedmdesáté jubileum vědce je dobrou příležitostí spojit síly a ukázat, že slavistika je stále aktuálním a zajímavým směrem ve vědě. Výsledkem společné práce vědců je sborník Literatura jako svědectví paměti. Sborník prací k životnímu jubileu prof. PhDr. Iva Pospíšila, DrSc. (2022), jehož editorem je Libor Pavera.

Publikace je souborem více než tří desítek článků vysoké odborné úrovně; ve sborníku čtenář najde studie v angličtině, ruštině, polštině, češtině, ukrajinštině. Jednotícím faktorem je osobnost profesora, což se odráží i ve struktuře knihy. Řadu odborných statí rámcuje úvodní část Jubilant Ivo Pospíšil (s předmluvou editora sborníku Libora Pavery a vybranou bibliografií) a dokumenty (fotografie), jakož i rispet Pospíšil od Františka Všetičky na konci edice.

Články sborníku lze rozdělit do několika tematických skupin: 1) Materiály reflektující vědecké myšlenky profesora Pospíšila nebo věnované jeho osobnosti; 2) Texty obsahující věnování, zmínku o vědci, ale jejichž tematika bezprostředně nesouvisí s vědeckou činností profesora; 3) výzkum profesorových kolegů (z nichž mnozí byli jeho žáky) na témata z oblasti slavistiky. A přestože jubilant není v posledních textech zmíněn, jeho vliv je patrný v obsahu a často se jeho jméno objevuje v seznamu referencí.

Sborník otevírá předmluva Libora Pavery Poctivá služba literatuře, jejím autorům a vědě o ní, a také výběrová bibliografie badatelské a tvůrčí činnosti Iva Pospíšila. V textu předmluvy se autor dotýká milníků v biografii vědce, sleduje jeho kvalifikační růst, hodnotí jeho vědeckou činnost a zdůrazňuje význam přínosu Iva Pospíšila pro literární vědu. Pavera si všímá předností Pospíšilovy práce s textem: věcnosti, důslednosti, hloubky a detailnosti. Autor se také dotýká Pospíšilovy překladatelské činnosti, jeho podílu na rozvoji brněnské slavistiky, včetně rozvoje filologicko-areálových studií. Badatel si všímá jedinečné kompetence Pospíšila, složitosti jím vykonávané organizační práce a zaměřuje se na jeho osobní vlastnosti, jako jsou moudrost, odvaha a slušnost.

Sborník je založen na článcích věnovaných analýze vědeckých myšlenek profesora Pospíšila. Článek Josefa Dohnala Pulzace jako literárněvědný pojem? Poznámka k inovativní myšlence I. Pospíšila vyzývá čtenáře k pochopení pojmu časoprostorová pulzace (I. Pospíšil používá termín prostorová pulzace). Profesor Pospíšil vytvořil tento koncept v souvislosti s ruskou románovou kronikou, badatel jej považuje za specifickou charakteristiku tohoto žánru. J. Dohnal se snaží dokázat, že pojem pulzace lze využít i při analýze dynamičtějších žánrů a aplikuje jej na rozbor povídky Leonida Andrejeva Марсельеза. Anton Eliáš v článku Vývoj ruského románu 19. storočia ako «work in progress» shrnuje výsledky výzkumu Iva Pospíšila o ruském románu 19. století: identifikuje klíčové metodologické principy, zobecňuje žánrové varianty ruského románu, sleduje vývoj názorů profesora na tuto problematiku.

Text Jaroslava Sommera O kontinuitě a dialogu podrobně popisuje profesorovy publikace z let 2002–2019 ve sbornících z konference Dialog kultur konané v Hradci Králové. Lenka Odehnalová se zabývá bádáním I. Pospíšila o Dostojevském v textu Tvorba F. M. Dostojevského v interpretaci profesora Iva Pospíšila. Autorka se zaměřuje na tři texty (Typologie šílenství: Od sociálně psychologického projevu k existenciálnímu symbolu, Žánr a osobnost, Dvě tranzitivní polohy) českého literárního vědce a v závěru se věnuje profesorovu přínosu pro studium Dostojevského díla. Stanislav Rylov nás v článku Профессор Иво Поспишил и современная славистика seznamuje s tvůrčí cestou vědce, popisuje jeho úspěšnou organizační činnost a v závěru hovoří o jeho přínosu rozvoji metodologie a teorie české slavistiky. Na téma role Iva Pospíšila ve vědě navazuje článek Mariny Urtmincevové Концепция русской литературы и литературоведения в научном наследии профессора И. Поспишила. Badatelka komentuje Pospíšilovy práce genologické, komparatistické, typologické, areálové. Publikace Методологическое равновесие: ареальная концепция Иво Поспишила od Aleny Tyčininové se zaměřuje na areálový (prostorový) přístup, který je aktivně využíván na Ústavu slavistiky v Brně, jeho teoreticko-metodologická východiska. Viera Žemberová uzavírá sborník článkem Marginália o texte a interpretovi, která nahlíží na tvorbu slovenských spisovatelů optikou publikace profesora Pospíšila Slovakistické reflexe. Zajímavá je bezesporu publikace Milana Pokorného Dialog, metoda, morálka, která se zaměřuje na osobnostní kvality profesora a zároveň zdůrazňuje jeho význam pro oblast filologických a areálových studií. Nelze nezmínit článek Miloše Zelenky Vzpomínka poněkud netradiční (Ivo Pospíšil „nevědeckýma“ očima), který jubilanta ukazuje nejen jako odborníka, ale také jako zodpovědného a pracovitého kolegu, mimořádnou osobnost.

Samostatnou skupinu tvoří texty, v nichž autoři představují téma z oblasti svého vědeckého zájmu, ale nezapomínají zmínit názory jubilanta na tu či onu problematiku a text doprovodit věnováním a blahopřáním. Témata textů jsou velmi různorodá, ale to, co je spojuje, je láska k literatuře, kultuře a slavistice. Jana Kostincová ve svém článku Web-pavučina-Паутина i univerzální knihovna. Čtení jako závrať se zamýšlí nad možnostmi a nástrahami online publikací a projektů. Autorka si všímá i podílu Iva Pospíšila na rozvoji internetových literárních časopisů: vědec je šéfredaktorem brněnského internetového časopisu Proudy. Článek Ludmiły Mnich До історії Українського Шекспірівського Товариства nás seznamuje s hlavními etapami a oblastmi činnosti Ukrajinské shakespearovské společnosti. Autorka, která je odbornicí na shakespearovské vlivy na ruskou teorii v první polovině 20. století, nastiňuje perspektivní směry studia tohoto tématu v ukrajinském kontextu. Giuseppe Maiello v textu Pátrání po slovanském tricksterovi zkoumá roli boha Velese ve slovanské kultuře a zdůrazňuje jeho tricksterskou funkci. Článek končí věnováním jubilantovi, v němž badatel vzdává úctu profesoru Pospíšilovi a označuje ho za kulturního hrdinu slavistické komunity. Roman Mnich v eseji «Homo Europae Сentralis» как исследовательская проблема nastiňuje perspektivní směry studia středoevropského areálu. Jde o hlubokou reflexi fenoménu středoevropského člověka a kulturní paměti. Václav Štěpánek otevírá svůj článek Odpovědnost literárních tvůrců za prohlubování nacionalismu v Jugoslávii koncem 70. a v první polovině 80. let. 20. století velkým věnováním jubilantovi, plným vzpomínek a osobních dojmů. V textu Štěpánek píše o problému nacionalismu, který byl jednou z příčin rozpadu socialistické Jugoslávie. Autor se domnívá, že na popularizaci nacionalismu ve společnosti měli vliv i spisovatelé (především v Srbsku), a to i prostřednictvím reminiscencí na události druhé světové války. Na tvorbě textového bloku se podílel i Libor Pavera, který je editorem sborníku a autorem předmluvy. V článku K současné metodologii poznávání středověké lyriky badatel zdůvodňuje nutnost návratu k rukopisům, využití nových technologií při studiu středověké lyriky a pozastavuje se nad metodikou zkoumání materiálu (např. uplatnění kriminologických metod). Předmětem článku Zdeňka Pechala Роман М. Горького и жанр повести jsou žánrová specifika Gorkého románů. V úvahách o dramatické složce románu se autor obrací k dílu profesora Pospíšila Ruský román znovu navštívený. Anna Zelenková se ve své publikaci Komparatistika ako edukačný prostriedok porozumenia a komunikácie věnuje jedné z oblíbených oblastí bádání Iva Pospíšila, a to komparatistice. Autorka vede čtenáře k poznání, že komparatistika a areálový přístup otevírají nové obzory výzkumu a jsou nesmírně perspektivní i pro pedagogické účely.

Spojujícím prvkem sborníku Literatura jako svědectví paměti je nejen postava uznávaného profesora, ale také láska k literatuře a kultuře. Do sborníku přispěli odborníci články souvisejícími s oblastí vědeckých zájmů každého účastníka, čímž se stal ještě zajímavějším a rozmanitějším. O. V. Marčenko ve svém článku Поэзия мысли и русская философия всеединства: некоторые заметки о Евгении Баратынском zkoumá symboliku a obraznost textů Jevgenije Baratynského, A. Bloka, A. Bělého a F. Dostojevského; autor rovněž odkazuje na filozofická díla N. Kuzanského, A. Loseva, V. Solovjova, L. Karsavina. Publikace Olgy Červinské Мистическое как рецептивный парадокс: ключевые аспекты поэтики představuje její analýzu reflexe mystického ve světské literatuře (u A. Puškina, V. Odojevského, F. Dostojevského, A. Achmatovové). Petr Kučera v článku Spirituální poezie jako překračování hranic zkoumá postmoderní spirituální poezii na příkladu tvorby undergroundového básníka Ivana Martina Jirouse a zdůrazňuje novost autorova pohledu, do popředí stavíсího spíše existenciální než náboženská témata. Roman Dzyk v článku Французская интерпретация «русского нигилизма»: Достоевский на Манхэттене Андре Глюксмана poukazuje na to, že podle francouzského filozofa byla v ruské literatuře, konkrétně v díle Dostojevského, nejúspěšněji odhalena podstata fenoménu nihilismu. Článek Zdeňky Matyušové Pěšinkami času, tušení a vzpomínek zkoumá dílo Viktora Astafjeva, zvláštní pozornost věnuje cyklu Záseky. Michaela Soleiman pour Hashemi seznamuje čtenáře s dílem současného tureckého spisovatele Orhana Pamuka (Orhan Pamuk nejen ve vztahu k ruské literatuře). Jiří Fiala a Marie Sobotková v publikaci Polský básník Tadeusz Komar, účastník lednového povstání 1863–1864 internovaný v Olomouci zkoumají fenomén internace účastníků povstání proti ruskému despotismu na příkladu básníka Tadeusze Komara. Anna Gawarecka v textu Rok 1945. Rok 1968 – różne spojrzenia na Armię, Radziecką w literaturze czeskiej hledá odpověď na otázku, jak je obraz sovětské armády realizován v české literatuře (oficiální i neoficiální). Dariusz Rott věnoval svou publikaci vizionářce Krystyně Poniatowské (Krystyna Poniatowska w sródowisku Jednoty Braci Czeskich w Lesznie). Badatel se zastavuje u důležitých fakt biografie této neobyčejné ženy, jejích vizí a vztahů se současníky, jako je např. Jan Amos Komenský. Článek Marka Juvana The Poetics of Slovenian Late Modernism: Lyrical Poetry Without Emotion? představuje neobvyklý fenomén citové odtažitosti ve slovinské pozdně modernistické literatuře 70. a 80. let 20. století. Na téma slovinské literatury navazuje Krištof Jacek Kozak v publikaci Poetry in Slovenian Court: the Case of Tomaž Šalamun. Text se věnuje slovinskému neoavantgardnímu básníkovi Šalamunovi, včetně epizody jeho zatčení za tvůrčí činnost. Patrik Šenkár se zabývá tématem slovenské literatury v Rumunsku. Ve Filozoficko-nekonečné krištáľové planéty Anny Kaliankovej zo slov, veršov a básní se badatel zamýšlí nad vztahem filozofie a umění a interpretuje básnické sbírky autorky. Jiří Kudrnáč (Český literární impresionismus. K jeho cestám a podnětům) se dělí o své postřehy o vlivu impresionismu na českou literární scénu, přičemž analyzuje především úvahy kritiků A. Nováka, F. Šaldy, A. Sovy aj. V článku Petra Kylouška (Indiáni a kolonisté: o jedné z identitárních představ indiána v quebecké literatuře) se rozebírá obraz indiána ve francouzsko-kanadské a quebecké literatuře a proměna koloniálních reprezentací v autentifikační. Alena Mikulášková a Alexej Mikulášek nezůstali k tématu uměleckého překladu lhostejní. Publikace Petr Grigorjevič Bogatyrev jako překladatel Haškova Švejka: několik poznámek k polystylovosti a polylingválnosti českého textu v zrcadle ruského překladu je zajímavou analýzou překladatelských strategií v podmínkách polystylovosti a polylingválnosti výchozího textu. Článek Natálie Muránské Na margo románu Viktora Pelevina analyzuje sporné body v překladu Pelevinova románu. Badatelka podrobně rozebírá původní význam a jeho přítomnost/nepřítomnost v přeloženém textu. V publikaci Специфика кинорецепции литературной баллады («Букет» Ф. А. Брабеца) se Natalia Nikoryak zabývá problematikou adaptace literárního textu pro jazyk filmu. Na příkladu Kytice K. Erbena a interpretace F. A. Brabce autorka ukazuje, že při tvorbě filmové balady je možné zachovat obsah původního zdroje a zprostředkovat klíčové kódy žánru. František Všetička (Poetika Soykových dětí Viktora Dyka) rozebírá scény díla, obrazy postav Viktora Dyka, zdůrazňuje, že stavební osnovu vytvářejí dvojenci, anticipant a konkluzivní postava. Tentýž autor (František Všetička) se podílel i na vzniku básně Pospíšil v italském žánru rispet (z italského rispetto – „respektovat“), která se stala světlým závěrem sborníku. Báseň obsahuje hlavní motivy Pospíšilovy vědecké práce: ruský román, genologii a slavistiku.

Recenzované kolektivní dílo spojuje články o důležitých aspektech literární vědy, kulturologie, historie a filozofie. Souhrnně lze říci, že vydání představuje úspěšný pokus o kompromis mezi inovací a kontinuitou a má teoretickou i praktickou hodnotu. Sborník bude zajímavý pro slavisty, studenty filologických oborů a badatele zabývající se vědeckou činností profesora. Kniha je zároveň poctou kolegovi, učiteli a literárnímu vědci Ivu Pospíšilovi.

Ruská verze recenze vychází v čas. Novaja rusistika 2023, č. 1.

Hanna Paulouskaya

Mgr. Hana Paulouskaya, Ústav slavistiky, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Arna Nováka 1, 602 00 Brno, Česká republika. Email: 487941@mail.muni.cz. ORCID 000-0002-0888-3122


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

2 | 2023
  1. Len nie to dokonalé dieťa (Viera Žemberová)
2 | 2021
  1. Kufor z ôsmich poviedok (Viera Žemberová)
1 | 2021
  1. Zajímavý experiment (Ivo Pospíšil)
1 | 2020
  1. Záznamy a úvahy o minulém (František Všetička)
1 | 2015
  1. Stará literatura východních Slovanů a ruská literatura 18. století (Lenka Paučová)