Dobrý den, ahoj, nazdar, jaksemáš

Přicházím na fakultu vchodem od parkovacích míst a otvírám si kartou dveře a současně přijíždí tajemník fakulty k závoře. Stažené okénko u čtečky karet a po ránu vtipkuje: „Pane profesore, pusťte mne na fakultu“. A já na něj: „To nejde, to nemohu, pouštět takto někoho na fakultu, to si musíte zavolat na vrátnici.“ A tak volá na vrátnici, protože nevtipkoval a zapomněl si kartu.

Čím lepší komunikační nástroje máme k dispozici, tím bezobsažnější komunikaci provozujeme.

Když měl člověk zvednout zadek ujít pár desítek metrů či dokonce kilometrů, aby mohl druhému sdělit, co chtěl, tak si to dobře rozmyslel, zda mu to všechno stojí za vynaložené úsilí. S postupným získáváním způsobů a prostředků snadné a rychlé komunikace si mohl dlouhé přemýšlení o vynaloženém úsilí ušetřit a neotálet s rychlou odpovědí.

Nadpis je reklamní slogan DM na nějaké čistící prostředky, které by měly být šetrné vůči životnímu prostředí a tím ho tedy uchovat pro budoucnost. Ano, dá se tomu rozumět, ale při raním zamyšlení jsem si říkal,  kdy jindy bychom mohli myslet na zítřek, když ne dnes? Včera? To bychom mysleli na dnešek a pak je tam to „už“, které naznačuje, že už jsme v předstihu, když myslíme dnes. Zítra? No to bude evidentně pozdě. Na zítřek se dá myslet jedině dnes. Mohli tedy ušetřit písmenka a zkrátit slogan na „Myslíme na zítřek“. Na sdělení by to nic moc nezměnilo. Nebo ano? 

Komplikovaný název. Ale skutečnost není snad zase tak komplikovaná. Při výuce často používám různé kuchyňské názorné příklady, kterými se snažím ilustrovat a doprovázet výklad i pro mne složitých jevů.

Jsou to mimozemšťani, kteřé mají sabotovat všechno, co by mohlo být rozumné a např. známé konspirační teorie jsou jen mlžnou clonou, která má zastřit skutečný, mnohem horší, stav věci. Jak jinak si vysvětlit to, co se na mě dnes ráno vyhrnulo z pošty a zpravodajství:

Máte-li půlhodinku času, můžete ji věnovat poslechu záznamu rozhovoru s fyziky z Matfyzu, kde se dozvíte, že ji vlastně nemáte.

Než vyrazíte s kastrólem do ulic http://www.munie.cz/%E2%80%9Ezoberte-kastrol-a-pridte-protestovat-za-svoje-vzdelanie/1456, poslechněte si, co k zápisnému říká ministr Fiala http://prednasky.tul.cz/TUL/Viewer/?peid=3f179a426645483da4a5d883187c23221d, pokud nevydržíte celé dvě hodiny, tak je tu aspoň shrnutí http://tuni.tul.cz/clanek/6153/.

Pro vedení škol by jistě bylo pohodlnější dostat všechny potřebné peníze hezky pěkně v jednom balíčku do rozpočtu na začátku roku, ale to je dnes už marné přání. Takže z pozice zástupce potenciálního příjemce zápisného, bych se s tím smířil za předpokladu, že opravdu a) nebude krácen standardní rozpočet, b) bude upraveno užití stipendijního fondu, do kterého by plynuly prostředky ze zápisného (dnes nelze použít SF na nic jiného než na výplatu stipendií), nebo půjdou jinam, kde budou využitelné volněji, např. pro vybavení poslucháren či jiné zkvalitněni výuky.

Kreacionisté a evolucionisté tvoří dva nesmiřitelné tábory v pohledu na vznik vesmíru. Pochopitelně, buď byl vesmír stvořen tvůrcem, nebo vznikl spontánně. A vypadá to, že příslušnící těchto dvou táborů jsou jasně předdefinováni. Nábožensky založení myslitelé či rovnou věřící budou spíše inklinovat k uznání stvořitele

Odpověď je obsáhle tady: http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/48120/psychopati-za-volantem-proc-se-nekteri-z-nas-chovaji-pri-rizeni-auta-jako-silenci.html

Mě to zaujalo pouze proto, že když jsem dnes ráno parkoval, narazil jsem na něco podobného. Viděl jsem na Jaselské, že řidič se chystá vyjet z parkovacího stání a uvolní tak parkovací místo, tak jsem zastavil a čekal, až vyrazí. Všimnul si mne a začala divadelní etuda "na zdržovanou". Sedl si do auta, ale nenastartoval, cosi dlouze kutil. No, možná jen odemykal svá zabezpečovací zařízení. Když se mu to povedlo, tak zase rozvážně vystoupil, otevřel zvolna zadní dveře, odložil si na sedadlo bundu, kterou opatrně, aby ji nepotrhal, sundal, složil, povytáhl si kalhoty, ujistil se, že má zapnutý punt a dobře uložené nářadí pod ním, pak zase usedl za volant, nastartoval, ujistil se, že běží motor, polaskal se s řadicí pákou, zpátečka, no a pak už mu nezbylo nic jiného, něž aby velice opatrně vyjel z parkovacího místa.

Naštěstí jsem dnes nijak nespěchal, tak jsem ho s pobavením pozoroval, ale dovedu si představit jinou situaci, kdy velice snadno bouchnou saze a pak jsou o tom třeba i filmy nebo aspoň čtení v novinách.

Nemohu se zbavit dojmu, že ta traverza nad budoucím vjezdem do podzemních prostor je prohnutá. Možná jen optický klam z očekávání, možná křivé vidění, možná je to v normě. Zatím se mi povedlo všem okolo vsugerovat, že to prohnuté je. Jak to vidíte - ano, ne? (Na proklik je k dispozici větší obrázek.)

Díky P. K., který mne upozornil na existenci tohto filmu z roku 1967. Po jedné přednášce, na základě řečí o entropii, šipce času, nevratnosti a tak mi řekl, že existuje toto:

http://youtu.be/tTJRjJlZUWA Doporučuji zhlédnout.

Na FF máme odborníky i amatéry, kteří zvládají spoustu věcí. Někdy se ale stane, že je potřeba připravit studenty na věci, které vlastními silami nedokážeme. Tak se najímají externisté a uzavírá se s nimi dohoda. Na podzimní semestr máme nového externistu na zlobivé studenty.

Dlouho očekávaná věc je tu. Dnes jsme mohli na tiskové konferenci veřejnosti sdělit, že jsme dostali potvrzení o přidělení finančních prostředků na rekonstrukci fakulty. Vítězem v rychlosti zveřejnění informací z této konference se podle mých amatérských zkoumání staly http://www.financninoviny.cz/zpravodajstvi/stavebnictvi/zpravy/masarykova-univerzita-opravi-za-571-mil-kc-filozofickou-fakultu/696037 (a zatím jediné, co jsem objevil).

Hm, jindy bývaly zpravodajské servery rychlejší v informování. Ale možná si chtějí jen pečlivě poskládat materiály a množství dat, kterých se jim dostalo. No, hlavní ovšem je sama skutečnost, že se konečně něco začne dít. První úkol a otázka zní: kdo bude stavět?

Projekt na rekonstrukci fakulty je podán a zde je potvrzení, že žádost splnila všechna kritéria. Z naší strany jsme tedy udělali vše, co jsme doposud mohli, a to úspěšně. Teď záleží na tom, kdy se vzpamatují na ministerstvu, projekty vyhodnotí a vše zpracují, aby už konečně otevřeli v Bruselu kohoutky penězovodu.

Velký obrázek

Kdybyste se šli někdy kolem poslucháren D22 a D21, tak nemůžete přehlédnout

Větší obrázek

fresku přes celou zeď. Obraz má příběh, zatím můžete hádat, časem snad bude popis.

Není to žádná novinka, jenom jste si toho asi nevšimli. Ale je to tak, vchod na naši fakultu je kvantové povahy. Vím, že to znáte, ale pro uvedení souvislosti připomenu základní experiment kvantové mechaniky. Je jím štěrbinový pokus, kterým se zkoumá, kudy projde částice, pakliže se jí do cesty vloží překážka s dvěma otvory. Zachová se jako vlna a projde oběma, nebo jako částice a projde jen jedním? Když si jí nebudeme všímat, bude se chovat jako vlna, když budeme měřit, tj. zjišťovat, kudy šla, zachová se jako částice. A to dokonce i tehdy (pokus se zpožděnou volbou), když se experimentátor rozhodne, zda měřit, či nikoli až poté, co částice prošla překážkou.

Tak. A s vchodem na fakultu je to podobné. Vchody do hlavní budovy jsou tři. A nějak se tak stalo přihodilo, že si mnozí zvykli chodit vchodem, který je nejblíže vrátnice, což občas způsobuje zácpy ve dveřích. V zájmu plynulosti průchodu jsou tedy příchozí vyzýváni: "Používejte všechny vchody". Věřím, že přichozí jsou disciplinovaní a nechtějí působit potíže a procházejí tedy poctivě všemi vchody, ale sám se přiznám, že mne to někdy trošku zdržuje, proběhnout všechny troje dveře. Tak jsem si chtěl ověřit, jak to dělají ostatní. No jo, ale tady je ten problém. Když jsem měřil, tedy pozoroval, tak příchozí kolabovali z vlny na částice a prošli pouze jedním vchodem, když jsem se nedíval, chodili všemi, jak alespoň naznačovaly stopy na umyté podlaze. Je to tedy jasné, a je to prokázáno dokonce experimentem se zpožďenou volbou, protože ta cedule s výzvou procházení všech vchodů je až uvnitř budovy, za všemi vchody. Vchod na naši fakultu je kvantový. QED.

Nemusí se pořád jezdit daleko, za exotikou. Občas je také dobré podívat se okolo. Tak jsme si udělali výlet. Fakt je, že jeden z hlavních bodů programu byl oběd u Koníčka, ale taky na kulturu došlo. Kdo pozná podle fotek, kde jsme to byli?

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

Jezdit na konference je činnost záslužná, obohacující, objevná a tak vůbec. Ale nikoli jednoduchá. Musíte napsat příspěvek, dopravit se, přednášet a poslouchat, konferenčně žít, šťastně se vrátit a pak vyřídit cesťák, což znamená hlavně napsat cestovní zprávu. Dávám si na nich záležet, aby bylo jasné, že cesty a zpravodajství nepodceňuji:

Zpráva ze služební cesty

Ve dnech 12. 10. – 13. 10. 2009 jsem vykonal služební cestu do obce Smolenice uložené na východním úpatí Malých Karpat, na kopci se zámkem ve správě SAV, která organizovala konferenci Realita a fikce, jejíž jsem byl vědeckým garantem a na které jsem přednesl úvodní referát. Cestu se všemi spolucestujícími, kterými byli Jan Zouhar, Jiří Svoboda, Marek Picha a Zdeňka Jastrzembská jsme nastoupili 12. 10., 7.10 nastoupením do auta barvy modré, velikosti dostatečné pro 5 osob a jejich zavazadla. Cesta byla mokrá, protože neustále hnusně pršelo, až lilo, na silnici nás ohrožovali jiní méně pozorní řidiči, vlastně jedna řidička, která měla zapařené zpětné zrcátko a – jak prohlásil prof. Zouhar, když jsme ji míjeli, protože jsme se rozhodli ji raději předjet než čekat, co zase vyvede – byla celá nějaká zapařená. Hranice CZ-SK jsme překročili v 8.17 za neustálého deště, ani za nimi se počasí nezlepšilo. Nicméně jsme dojeli bez úhony do cíle, kde se nás ujali, ubytovali, když jsme jim zaplatili všechny požadované poplatky, k nimž přikládám potřebné doklady, tj. účtenky za ubytování a stravu. Konference probíhala standardně, o přestávkách jsme pod vedením prof. Zouhara dojednávali se zahraničními partnery podrobnosti projektu joint degree. S jointem všichni projevili souhlas a spokojenost a odcházeli s úsměvem na tváři. Strava byla kvalitní stejně jako ubytování, ale stravu jsme si užívali více, protože jsme šli pozdě spát. Po celodenní vyčerpávající konferenci byla totiž slavnostní večeře, během které jsem se moc najedli a dr. Svoboda po ní začal zpívat, protože doc. Kiczko z UK v Bratislavě začal hrát na přístroj zn. Yamaha, který si s sebou vozí na všechny konference, národní a jiné písně.

Druhý den pokračovala jednání v sekcích, po obědě jsme se však již začali loučit se svými partnery ze spřátelených fakult a 13.40 jsme vyrazili na zpáteční cestu. Její průběh a podmínky byly podstatně lepší, dr. Svoboda kladně ohodnotil výkon dvoulitrového motoru, který na suché silnici mohl při předjíždění nákladních automobilů předvést, co v něm je, při zachování všech bezpečnostních a jiných pravidel. Bez problémů jsme tak překročili státní hranici SK-CZ ve 14.50 a v pořádku se navrátili do výchozího bodu naší dvoudenní – musím přiznat, že úspěšné – služební cesty, na Arna Nováka 1 13.10., 16.00 a ještě jsme stihli na fakultě leccos vyřídit.

 

aneb

Nepodceňujte přípravu

Nemohu uvádět samozřejmě žádné podrobnosti, a to z důvodů, které ani nebudu vyjmenovávat. Prostě byl jsem jako žalovaný u soudu a poučení, které si z toho mohu odnést a předat studentům předstupujícím před zkušební komise (to je taková paralela soudu, student obhajuje své znalosti) je jasná a jednoznačná. Ne/kvalitní domácí příprava může všechno prohrát, jak se to dnes stalo žalobci. Neměl jasno v základních věcech, nedokázal přesně formulovat ani to, co si mohl doma připravit, tím pádem nebyl ani schopen reagovat pohotově na požadavky předsedkyně soudu. A tak můj právní zástupce, který byl výborně připraven a využil zmatečnosti žalobce, to měl nikoli snadné (muselo se shromáždit nezanedbatelné množství všelijakých podkladů, vše sepsat a ještě jednou to stručně před soudem shrnout), ale dobré v tom slova smyslu, že měl jasný cíl. A v tom byl ten rozdíl prohry a vítězství. Takže - opakuji - nepodceňujte domácí přípravy, pokud jim budete věnovat dostatečnou pozornost, je to půlka vítězství, ne-li přímo celé.

Byli jsme n konferenci. Na zámku ve Smolenicích. Zámek není žádnou památkou, pochází sice z 15. století, ale byl zničen a znovu postaven na troskách v první polovině 20. století. Do provozu uveden v roce 1953 jako zařízení Slovenské akademie věd pro konání konferencí. Na tento účel je to místo perfektní. Spousta jednacích kabinetů, sálů, knihovna, haly, zákoutí a všude v přilehlých prostorách na chodbách a jejich zákoutích jsou sedací místa. Je zajímavé procházet chodbami a sledovat jak se na ně přemisťují postupně židle a křesla svědčící o vkusu a stylu doby, kdy byly v hlavních jednacích místnostech.

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

Kolega dr. M. P. reaguje na zmínku o doc. R. B., která se mihla denním tiskem. Článek jsem zveřejnil i v Katedrovém bloku. Šlo o to, že novinářka vložila R. B. do úst větu "Není v tom žádná chemie..." Celá zpráva je zde, komentář M. P. je tady. Já bych navrhoval, že bychom toto úsloví mohli rozšířit o další vědy a další příležitosti. Například při konzumaci produktů biotechnologií (pálenky, víno i to pivo) bychom říkali "není v tom žádná fyzika", při četbě Heideggera bychom utrousili "není v tom žádná logika", při opravování diplomek "není v tom žádná čeština" nebo univerzálně "není v tom žádná věda". Další příklady a rozšíření byste jistě ještě vymysleli.