Page 157 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

ARCHAICKÁ TIBETSKÁ LITERATURA

Při pozorném náhledu na tibetskou literaturu se oba tyto prvky, indo-buddhistický
a autochtonní, setkávají v mnoha konkrétních případech. Připomeňme například hvěz-
du tibetské poezie Milaräpu, který si získal i lidové obecenstvo Tibetu svými písněmi.
Co do obsahu se jeho písně zcela jasně vyjadřují o cílech tantrického pustevníka usi-
lujícího o vymanutí se z koloběhu zrozování, tedy v souladu s indickým buddhismem.
Forma jeho písní se však nápadně podobá oslavným písním tibetských císařů (mgur)
dochovaným i v tunchuangské Tibetské kronice.

Či obráceně: v klášteře každé z buddhistických tradic v Tibetu se objevují rituály „vý-
kupné oběti“ (glud). Ty spočívají v tom, že se v případě nemoci či špatných okolností
vytvoří postavička daného člověka. Po odříkání mnoha textů (často pradžňápáramity)
se postavička vynese na určené místo, běžně křižovatku cest. Tento rituál je ve své zá-
kladní intenci poměrně jasný: používá náhradu postavičky z těsta za reálného člověka.
Buddhistické texty v Tibetu dedikované tomuto rituálu jsou formálně v souladu s in-
dickými tantrickými texty. Ale přesto v indických textech nelze najít jedinou zmínku
o podobném rituálu, zato je najdeme ve starých tibetských nebuddhistických textech
z Tun-chuangu.

Některé texty z Tun-chuangu je možné vidět i v souvislosti s v této oblasti nevšedním
tibetským citem pro historii. Dodnes je v Tibetu poměrně silná tradice historiografie,
a to v příkrém kontrastu s Indií, kde se historiografii tradičně nedařilo. Zde představené
Tibetské letopisy a Tibetskou kroniku objevující se mezi texty z Tun-chuangu lze chápat
jako počátky vedoucí až k tibetské buddhistické tradici literárních žánrů „oslavných ži-
votopisů“ (rnam thar) a „historií buddhismu“ (chos ’byung).

Bylo by možné předložit mnoho podobných příkladů. Jednotlivé kapitoly v této publi-
kaci se nesnažily čtenáři ulehčovat pochopení této doby jednoznačným soudem, ale na-
opak se snažily ji vnímat v její syrovosti a nejednoznačnosti. Vposledku jen skrze původ-
ní verze dochovaných písemných svědectví je možné se dobrat lepšího porozumnění.

156