Page 29 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

ARCHAICKÁ TIBETSKÁ LITERATURA
V roce 1914 opětovně navštívil Tun-chuang Aurel Stein a i on dokázal z této výpravy

odvézt další manuskripty, údajně jejich zbytek.
Ani to však nebyl konec, neboť ruský badatel Sergej Oldenburg navštívil toto místo

v roce 1915 a podle něj tu stále zůstávaly čínské i tibetské svitky, které převezl do Skt.
Petěrburgu.

Nakonec v roce 1919 nechal lokální úředník převést 94 tibetských svitků a velkých
svazků formátu póthi do Lan-čou a nedalekého Tun-chuangu, kde je část z nich uložená
dodnes.

Tyto texty jsou tak dnes rozeseté doslova po celém světě. Z hlediska tibetských ma-
nuskriptů se největší části nacházejí ve Velké Británii a Francii, nicméně také v Rusku,
Japonsku a Číně (v Pekingu, Lan-čou a Tun-chuangu). Nedávnou snahu přivést je opět
dohromady představuje internetový portál „International Dunhuang Project“ (http://
idp.bl.uk/), na jehož stránkách jsou přístupné katalogy jednotlivých sbírek i mnohé do-
kumenty v oskenované podobě. Tibetanisté oceňují japonsko-britský projekt zaměřený

Obr. 9: Plánek komplexu s jeskyní 17 – „knihovnou“ (podle Imaeda 2008)
28