Page 33 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

ARCHAICKÁ TIBETSKÁ LITERATURA

1. Časté připojení „podepsaného ja“ (ya btags) pod písmeno ma (např. myi namísto
dnešního mi, „člověk“, mye namísto me, tedy „oheň“, atp.).
(spang yang myes tshig, „i pláň je ohněm sežehlá)

2. Užití „převráceného gi gu“, tedy znaku pro zapsání samohlásky „i“.

(lI g.yu legs...)

3. Užití tzv. da drag, tedy připsaného písmene „da“ (např. stsald pa namísto dnešního
stsal pa).

(...’chang du stsald pa)

4. Připojování partikulí ste, te, atp. přímo k předcházejícímu slovu.

(gshegste /gshegs ste/)

5. Neustálené zapisování nadepsaných, prefixových a postfixových písmen slabik. Také
časté alternace mezi sa a tsha, da a la, tsa a tsha, atp.

Tyto zvláštnosti archaické tibetštiny měl do dnešní podoby tibetštiny přivést edikt
císaře Sänalega, pravděpodobně z roku 814, v rámci jazykové reformy.

Specifické jsou i jednotlivé grafémy. Písmo jakoby často bylo na pomezí mezi dneš-
ním „tiskacím“ písmem (üčän, tib. dbu can) a „kurzívním“ písmem (ümä, tib. dbu med),
ovšem v rukopisech samotných se grafémy od sebe často značně liší. Také v některých
případech není ustálené psaní ccheg (tib. tsheg), tj. tečky mezi slabikami. V některých
případech se píše dvojité a někdy není navrchu, ale uprostřed písmen.

Ukázky

(první tři blízké k ümä a následující tři k üčän; zajímavá je i různost v psaní ccheg, to je
někde dvojité, někde uprostřed slabik, někde navrchu, někde je čárkou)
32