Page 28 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

Literatura z Tun-chuangu

tabákový kouř prochází dále za zadní stěnu, odhalil tak novou místnost, později nazýva-
nou „knihovna“ (jeskyně 17). V té bylo zazděných na 50 000 textů. Po probourání stěny
s freskami věnoval několik z těchto textů místním úředníkům.

Záhy, v roce 1907, navštívil toto místo Aurel Stein, archeolog původem z Maďarska,
avšak pracující pro Brity. Ten se dostal k těmto odhaleným textům a rozpoznal jejich
značné stáří. Nechal vynést texty před jeskyně a během tří dnů z nich vybral ty, které
chtěl odkoupit. Svědectví Aurela Steina je důležité pro představu o tom, jak byly na da-
ném místě texty uspořádané. Podle něj byly „ledabyle naskládané“, avšak jen on viděl
původní uspořádání svazků, které by napomohlo určit vztahy mezi jednotlivými ma-
nuskripty. Mnoho se však z jeho vzpomínek nelze dozvědět. Podle něj bylo v „knihovně“
(jeskyni č. 17) na 230 svazků čínských a asi 80 tibetských. Každý ze svazků měl obsa-
hovat kolem 12 svitků, mimoto se tu mělo nacházet 11 velkých svazků tibetského po-
dlouhlého formátu póthi (délka kolem 75cm, kolem 0,5 m do výšky), další tibetské texty
menšího formátu byly roztroušené. Stein odkoupil 30 svazků tibetských svitků a drobné
tibetské texty. Nebral velké formáty póthi, zřejmě se domníval, že budou obsahovat méně
zajímavé texty (což se později potvrdilo). Steinův soubor textů je dnes převážně uložený
převážně v Britské knihovně (British Library).

Hned následujícího roku 1908 na místo dorazil francouzský batatel Paul Pelliot. Ten
se naopak domníval, že zajímavé by mohly být tibetské texty velkého formátu póthi.
Hledal v nich předchůdce tibetských Kangjurů, což se později nepotvrdilo (tyto texty
byly převážně četnými kopiemi pradžňápáramit a textu Aparimitájurnáma sútra). Odve-
zl také asi 20 svitků tibetských textů a mimo jiné ho zajímaly kuriózní a nějakým způso-
bem výjimečné texty (psané často na rubu čínských svitků). Mimoto nalezl texty v jiných
jeskyních, ty však byly evidentně mladšího data. Tyto manuskripty jsou dnes uložené ve
Francouzské národní knihovně v Paříži (Bibliothèque nationale de France).

Paul Pelliot hned v roce 1909 uspořádal výstavů nálezů z Tun-chuangu v Pekingu.
Čínské úřady po výstavě nařídily převezení zbytku textů (nařízení se týkalo jen čín-
ských). Část textů se při převozu ztratila (pravděpodobně tvoří část nakoupenou nejrůz-
nějšími světovými muzey).

V roce 1911 navštívil Tun-chuang Japonec Otani Kozumi a je s podivem, že odve-
zl několik stovek čínských a tibetských svitků do Japonska, neboť podle předpokladů
v Tun-chuangu neměly zbýt již téměř žádné texty.

27