(...pokračování: IV/XI)
Poláci ve Francii
Daleko složitější byl Mickiewiczův vztah k druhému velkému básníkovi polské emigrace, k Juliu Słowackému. K jejich největšímu sblížení došlo na Boží hod vánoční roku 1840, kdy nakladatel Januszkiewicz uspořádal hostinu na počest Adama Mickiewicze. Autor Pana Tadeáše přednesl na tomto večeru improvizaci, v níž vzdal hold Słowackému a jeho poezii. Tvůrce Lilly Wenedy, která vyšla právě toho roku, v dopise své matce napsal, že Mickiewicz si získal jeho srdce. Vztah mezi oběma básníky se však radikálně změnil zejména v období, kdy Mickiewicz podléhal vlivu mystického šarlatána Andrzeje Towiańského. Na jednom sezení kroužku towiańčíků, kde se jednalo o listě adresovaném caru Mikulášovi, proti němuž se Słowacki jednoznačně postavil, jej Mickiewicz patetickým způsobem z tohoto jednání vykázal. Vztah mezi oběma tak skončil na mrazivém bodu nula. V dubnu 1849 Juliusz Słowacki zemřel, Adam Mickiewicz se jeho pohřbu nezúčastnil.
Vrcholným dílem Mickiewiczova francouzského období je jeho Pan Tadeáš (Pan Tadeusz). Tato poéma vznikla z kontrastní situace. Básník se ocitl ve vyhnanství a v okamžicích exilových nejistot a tísní začal snovat příběh opačného charakteru, selanku o byvším životě zámožné polské šlechty žijící na Litvě. Čím drsněji doléhaly na básníka exilové nejistoty, tím ideálněji se v jeho skladbě formoval zanikající svět společenského stavu, z jehož nejnižších vrstev sám pocházel. Mickiewicz tak napsal epos o světě, který byl projevem jeho stesku a jenž už v podstatě neexistoval. Nostalgie po ztracené vlasti prochází celou básní a znovu proniká v jejím epilogu:
Ten kraj szczęśliwy, ubogi i ciasny!
Jak świat jest boży, tak on był nasz własny!
Jakże tam wszystko do nas należało,
Jak pomnim wszystko, co nas otaczało:
Od lipy, która koroną wspaniałą
Całej wsi dzieciom użyczała cienia,
Aż do każdego strumienia, kamienia,
Jak każdy kątek ziemi był znajomy
Aż po granicę, po sąsiadów domy!
Ten šťastný kraj, tak maličký a chudý!
Svět boží je – on náš byl se vším všudy!
Jak patřilo tam všechno, všechno nám,
jak si dnes na vše kolem vzpomínám!
Od lípy bujně rozkošatěné,
po každý kámen, šepot pramene!
Jak nám byl každý koutek povědomý
až po hranice, po sousedské domy!
Vrcholným dílem Mickiewiczova francouzského období je jeho Pan Tadeáš (Pan Tadeusz). Tato poéma vznikla z kontrastní situace. Básník se ocitl ve vyhnanství a v okamžicích exilových nejistot a tísní začal snovat příběh opačného charakteru, selanku o byvším životě zámožné polské šlechty žijící na Litvě. Čím drsněji doléhaly na básníka exilové nejistoty, tím ideálněji se v jeho skladbě formoval zanikající svět společenského stavu, z jehož nejnižších vrstev sám pocházel. Mickiewicz tak napsal epos o světě, který byl projevem jeho stesku a jenž už v podstatě neexistoval. Nostalgie po ztracené vlasti prochází celou básní a znovu proniká v jejím epilogu:
Ten kraj szczęśliwy, ubogi i ciasny!
Jak świat jest boży, tak on był nasz własny!
Jakże tam wszystko do nas należało,
Jak pomnim wszystko, co nas otaczało:
Od lipy, która koroną wspaniałą
Całej wsi dzieciom użyczała cienia,
Aż do każdego strumienia, kamienia,
Jak każdy kątek ziemi był znajomy
Aż po granicę, po sąsiadów domy!
Ten šťastný kraj, tak maličký a chudý!
Svět boží je – on náš byl se vším všudy!
Jak patřilo tam všechno, všechno nám,
jak si dnes na vše kolem vzpomínám!
Od lípy bujně rozkošatěné,
po každý kámen, šepot pramene!
Jak nám byl každý koutek povědomý
až po hranice, po sousedské domy!
František Všetička
Mohlo by vás z této kategorie také zajímat
2 | 2021
- Milan Rastislav Štefánik comme personnage romanesque (Peter Žiak)
2 | 2020
- Dramatik Emanuel Bozděch aneb Český Scribe historické veselohry (Pavlína Dušková)
1 | 2019
- Válka/vojna/vojáci jako generující páteř morfologie próz Aloise Jiráska v slovanských a světových souvislostech (Ivo Pospíšil)
2 | 2012
- Tematické piliere slovenskej prózy 1990 – 2012 (Mgr. Dana Hučková, CSc.)
2 | 2010