Page 20 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

Úvod

tradice kagjü, ňingma a bön). Nejběžněji se lze s tištěnými knihami setkat u nejmocnější
tradice gelug.

Pravděpodobně nejstarším tibetským dřevotiskem je drobná modlitba nalezená
v Charachoto datovaná do roku 1153. Zdá se, že v těchto raných dobách dřevotisku se
výroba matric omezovala na krátké texty, které byly často žádané. První delší známou
tibetskou tištěnou knihou je edice Hevadžra tantry, kterou nechal kolem roku 1270 vy-
tisknout Phagpa Lodö Gjalcchän (’Phags pa blo gros rgyal mtshan, 1235–1280) v Číně
pod patronací tehdy vládnoucích Mongolů. Toto spolu s dalšími tibetskými tisky uka-
zuje na iniciační roli vládnoucích vrstev tehdejší Číny na rozšíření dřevotisku v Tibetu.
V Centrálním Tibetu se totiž i po této době objevují jen krátké tištěné texty a dřevotisk
se jako alternativa rukopisů pro delší texty prosazuje až ve století 15., kdy se objevují roz-
sáhlejší dřevotisky z kláštera Gandän nedaleko Lhasy a z kláštera Sakja, hlavního sídla
stejnojmenné buddhistické tradice.

V 15. století byl opět v Číně vytištěný z dřevěných matric nejstarší tištěný rozsáh-
lý soubor autoritativních textů Kangjur (Jung-le Kangjur). Tento se ve své kompletní
podobě z roku 1411 nedochoval (respektive není badatelům k dispozici), z obdobných
matric však byl vytištěný Kangjur známý jako Wan-li a tři další reedice z 18. století byly
založené na podobných matricích textů.

Od 15. století se dřevotisk šířil po Tibetu značným tempem. Podle dochovaného se-
znamu z 20. století, jakémsi inventáři dřevěných matric, mělo být v klášterech Centrální-
ho Tibetu tradice gelug (tedy mimo více zalidněné provincie Kham a Amdo a mimo jiné
tradice tibetského buddhismu) na 350 000 dřevěných matric uchovávaných ve 110 kláš-
terech. To znamená nějakých 700 000 tiskových stran (matrice jsou vyřezávané obou-
stranně) (srv. Schaeffer 2009, str. 10–11).

Ojediněle živé svědectví o způsobech tištění knih ve východotibetském klášterním
centru Labrang zanechal Bazar Baradin, burjatský badatel, který ve jmenovaném klášteře
strávil rok v letech 1906–1907. Po praktické stránce znamenala objednávka vytištění knih
značné obtíže, nicméně patrná je zde snaha nečinit z knihy jen pouhý „produkt“. Platby
zahrnují práci a stravu pracujících, obsah daného textu se zdá být pečlivě vyjmutý z ob-
chodních transakcí (Baradijn 1999, str. 55–57):

19