Page 21 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

ARCHAICKÁ TIBETSKÁ LITERATURA

Tištění knih
Ony dny jsem trávil v parkhangu, v budově tiskárny.
Veškeré dny jsme sledovali práci lamů, kteří nám tiskli knihy, případně jsme polehávali

ve dvou stanech, které jsme postavili na rozlehlém dvorku. Měli jsme kuchaře, byl jím bys-
trý laický Tangut3 jménem Rigdzin, známý mého akhu4 Najdana. V jednom ze stanů jsme
měli plně vybavenou kuchyň s pecí a v druhém jsme vytvořili jídelnu pro naše zaměstnance.

Každý den jsme na trhu kupovali čerstvé zásoby potravin: maso, zeleninu, campu
a mouku; a také topivo: dřevo a sušený trus ovcí.

Pracovalo pro mě celkem 15 lidí, ty jsem musel vydržovat po dobu 15 dní. Jen čtyři
z nich tiskli knihy. Každý z nich měl po jednom člověku na podávání desek a skládání čer-
stvě vytištěných listů.

Ostatní byli pomocníky kuchaře nebo se střídali s podavači desek. Na jejich vydržování
připadly 2 liangy (stříbra) denně.5 Odpracovali 10 dní a vytiskli 150 svazků knih. Ve pro-
spěch tiskárny vydělali 1 tsin6 ze svazku, po 6 tsinech z každých sebraných spisů a po 35 tsi-
nech z každé stovky svazků různých edic (které nebyly součástí sebraných spisů).

Poslední platba – nelegální – je ustanovena mezi zaměstnanci a objednavateli. Mimo
tyto výdaje bylo ještě třeba malé platby – autorský honorář ve prospěch pokladny Džam-
jang Žäpy, případně jiných autorů-gegenů (převtělenců) pro získání thelce (thel rtse), tj.
pečeti se svolením autorů k tisku jejich práce. Objednat takto knihy v samotné typografii
je tedy záležitostí vesměs komplikovanou. Člověk musí sám koupit papír, odměnit i živit je
z vlastní kapsy, a přitom neustále dohlížet na správnost tisku. Jinak riskuje, že bude mít
knihy s nejasným tiskem, či budou chybět listy. Poté je třeba dát knihy přivést do pořádku,
dát je slepit, oříznout a nabarvit ořízku nažluto. Dále je třeba přezkoumat listy, neboť se při
slepování často ničí a špatné listy bývají vyhazované.

Cena takto objednaných knih se všemi výdaji dosáhne ceny přibližně ½ kopějky za list.

3 Literatura počátku 20. století se běžně zmiňuje o Tibeťanech severovýchodního Tibetu (Amda) jako o Tan-
gutech. Později se od tohoto zcela upustilo, protože to postrádá jakékoliv opodstatnění. Tangutská říše (tib.
Mi nyag, čín. Si-sia) existovala v letech 1038–1227. Tanguti mluvili tibeto-barmským jazykem, ovšem je-
jich říše pravděpodobně nezasahovala ani k území zmiňovaného kláštera Labrang, leč byla dále na severu.
Její obyvatelstvo se zcela zřejmě rozpustilo mezi ostatní národy.

4 Akhu znamená v tibetštině „strýc“. Nicméně v Amdu je to běžné označení pro mnichy.
5 Valoun stříbra vážící necelých 40g. Nazývaný též tael.
6 V textu: čon. Je desetinou liangu, cca 4g stříbra.

20