Page 22 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

Úvod

Během pobytu v parkhangu jsem mohl pozorovat mravy zaměstnaných lamů – parkhan-
gpa, i jejich sousedů – řezbářů xylografických desek. Těchto 15 lidí žilo ve dvoře parkhangu
v místnostech vedle pracovníků tiskárny.

Řezbáři desek museli za den vyřezat tři řádky velkého formátu knihy. Tato práce jim
zabere jen nepatrnou část dne, především těm, kdo dobře ovládají svoji práci. Většinu dne
se mnou trávili zábavou, hráli spoustu her, házeli kameny na cíl. Vyhloubili v zemi menší
jámu a na jámu postavili nějaké chomáče či něco jiného. Potom poodešli na 30–40 sáhů
(asi 2 m) a házeli těžkými kameny do 3 liber (400 g) na cíl, do malé jámy, poté co se roz-
dělili na dvě skupiny.

Na pohled jsou zdravými a šlachovitými lidmi. Jejich způsoby jsou neobyčejně hrubé,
jejich tváře potřené máslem. Oblečení jsou zcela nedbale. Jejich oblečení je zamaštěné do té
míry, že je možné je považovat za naftu. Všichni jsou mladí a z jejich veškerého chování je
vidět zápal, hrubost a nevázanost.

Stejně jako tiskaři zpívají uvnitř svých místností svoje erotické písně, které, jak mi řekli,
bývají světské i duchovní. Ty druhé zpívají výhradně na počest krásných chlapců a mladíků
z řad lamů.

Bylo mi řečeno, že řezbou desek jsou z vyšších míst pověřováni především lamové-od-
padlíci, ti, kterým se nedaří ve studiu. Všichni náležejí ke nelegální vrstvě lidí, tzv. tobdag
(stobs bdag po, tj. „násilník“). Žijí na účet pokladny klášterní typografie. Byli mezi nimi
mladí chlapci, byli to žáci, kteří se učili své práci od starších „bratří“. Za svoji práci téměř
nic nedostávají a svým postavením jsou v podstatě lidmi, kteří se zasvětili nevolnictví dob-
rovolně, neboť mohou kdykoliv opustit klášter během noci a změnít svůj mnišský šat na
oblečení svobodného laika.

Situace tiskařů je odlišná. Jsou svobodnými lidmi a přicházejí sem pro trochu výdělku
z vrstev chudáků a těch, kdo nestudují dobře.

Po zakončení práce na naší objednávce jsme pro tiskaře uspořádali hostinu na rozlou-
čenou, obdrželi výplatu, kterou nelegálně dostávají od parkhang zhiby (?), pokladníka tis-
kárny, a rozloučili jsme se vzájemnými pozdravy a poděkováními „drin čhenbu“ (drin chen
po).

V tomto klášteře Labrang se dodnes tisknou knihy z dřevěných matric. Je jedním
z mála míst v Tibetu, ve kterém síla staré tradice přetrvává. Oproti době Baradinově se

21