Kosmologie u předsókratiků
Pýthagorejská kosmologie
|
|
-
[Filoláos] první prý též prohlásil, že se Země pohybuje v kruhu; jiní však tvrdí, že to byl Hiketás ze Syrákús.
DK 44 A1 z DL, VIII 85.
-
Opačně mluví italští filosofové, nazývaní pýthagorejci. Tvrdí totiž, že ve středu je oheň a Země jsouc jedním z nebeských
těles (τῶν ἄστρων)
je nesena v kruhu kolem středu a přitom vytváří noc a den. Vytvářejí ještě jinou Zemi, protikladnou této
jejíž jméno je Proti-Země (ἀντίχθονος).
Nehledají výklady a příčiny pro jevy, nýbrž převádějí jevy na určité své výklady a mínění a snaží se je uvést s nimi do souladu. Mnozí jiní s nimi budou souhlasit, že Země
nemá být umístěna do středu, toto přesvědčení nepodporují na základě jevů, nýbrž spíše na základě teoretických úvah.
[Důvody pro umístění ohně v centru:]
Věří totiž, že tomu nejdůstojnějšímu náleží nejdůstojnější místo; oheň je pak důstojnější než Země, mez důstojnější než to, co je uprostřed a mezí je periférie ( ἔσχατον = poslední) a střed. Na základě takových analogií se nedomnívají, že Země leží ve středu světa, nýbrž spíše oheň.
Pýthagorejci však mají ještě druhý důvod. To nejdůležitější z celku má být nejvíce chráněno, to je ale střed. Oheň, maje toto místo, nazývají Diovou stráží - jako by slovo "střed" mělo jen jeden jediný význam, a proto střed rozlehlosti byl zároveň středem věci a středem přírody. Ale jako u živočichů není totožný střed živého a střed těla, pak ještě spíše u světa v celku!Aristotelés, O nebi 293a20 (DK 58 B37).
-
... poněvadž se zdá, že desítka je číslo dokonalé, zahrnujíc všechna čísla základní, je prý podle nich také deset obíhajících těles na nebi; ale poněvadž je jich vidět pouze devět, doplňují počet "protizemí" jako tělesem desátým.
58 B4, Aristotelés, Met. 986a8-12.
-
... říkají, že je uprostřed vesmíru oheň, kolem ohně se pohybuje Protizemě..., jež je tak nazývána, protože je v opozici k této Zemi. Za Protizemí se pohybuje Země také kolem středu a za Zemí Měsíc ... Země jako jedna z hvězd ve svém obíhání kolem středu vytváří noc a den podle polohy ke Slunci. Protizemi však nevidíme, ježto je nám stále v cestě tělo Země...
Říkají, že ústřední oheň je tvořivá síla, oživující ze středu celou Zemi a oteplující, co z ní vychladne. Proto jej nazývají jedni Diovou hradbou..., druzí Diovou stráží..., třetí Diovým trůnem... Země působí den, když je osvětlena v části obrácené k Slunci, a působí noc kuželem stínu, který od ní vzniká.58 B37, Simplikios, In Cael. VII, 511, 27 - 512, 1 + 512, 10-17.
-
Filoláos učí, že je uprostřed kolem středu oheň a nazývá jej krbem vesmíru, Diovým příbytkem, matkou bohů, oltářem a svazkem i měrou přírody. A opět jiný oheň je nahoře, vše obklopující.
Ale první od přírody je střed; kolem něho krouží deset božských těl: obloha
(nebo Olympos), pět oběžnic, za nimi Slunce, pod ním Měsíc, pod ním Země, pod ní Protizemě a za nimi za všemi oheň, mající v středu úlohu krbu. Nejhořejší část toho, co vše obklopuje, kde jsou čisté prvky, nazývá Olympem. Kraj pod oblastí Olympu, kde je uspořádáno pět oběžnic se Sluncem a Měsícem, nazývá světem (κόσμος). Část pod nimi, podměsíční a podzemskou, kde vzniká
vše proměnlivé, nazývá oblohou. A spořádaných věcí nadzemských se týká moudrost, kdežto nepořádku vznikajících věcí se týká ctnost; ona je dokonalá, tato nedokonalá.
44 A16 z Aëtia.
-
Pýthagorovec Filoláos praví, že má Slunce povahu skla, že přijímá odraz světového ohně a vysílá k nám světlo i teplo, takže jsou jaksi dvě slunce, jedno ohnivé na obloze a druhé pocházející od něho, zdánlivě ohnivé, vzniklé zrcadlením, neřekne-li někdo, že je i třetí slunce, totiž záře, která se k nám rozptyluje odrazem od zrcadlového obrazu, neboť i to nazýváme sluncem jako obraz obrazu.
44 A19 z Aëtia.
-
Někteří pýthagorejci, mezi nimi je Filoláos, vysvětlují podobnost Měsíce Zemi tím, že je obydlen stejně jako naše Země živočichy a rostlinami většími a krásnějšími. Živočichové na něm jsou totiž patnackrát silnější a nevyměšují, a den je adekvátně dlouhý.
44 A20 z Aëtia.
