Page 12 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

Úvod

I v tibetské tradici se však četly texty, ke kterým daný jedinec neobdržel lung. Zna-
menelo to však značnou nevýhodu a čtený text byl v podstatě soukromou záležitostí.
Nemohl být čtenářem vysvětlovaný a předávaný dále.

Přes výjimky je v Tibetu dodnes četba potichu v soukromí vzácná. To dokládá skuteč-
nost, že pokud Tibeťané čtou texty pro sebe, dodnes se tak většinou děje nahlas.

Značná čast tibetské literatury je velmi praktického rázu. Jedná se o učební manuály,
korespondenci, historické záznamy či zejména tantrické texty určené k rytmickému od-
říkávání nahlas či komentářům, které zajímá především praktická stránka: to, co se má
kde odříkat, či to, co si má kdo v jakém místě představovat.

Obtížné je vymezení pojmu „tibetská literatura“. Pokud se o „literaturách“ hovoří
v evropském kontextu, míní se tím často umělecká či „krásná literatura“ (belles lettres,
tj. beletrie). Tuto jakkoli vágní kategorii tibetština nezná a je v tibetském kontextu pro-
blematická.

Staré nebuddhistické výklady o původu rituálů jsou svědky vytříbeného smyslu pro
poezii, dochované písně tibetských císařů velebící jejich úspěchy taktéž. Vše se však ob-
jevuje v kontextu jiném, než jaký známe z Evropy.

Předmoderní tibetština buddhistických učenců znala výraz comrig (tib. rtsom rig)
značící umění kompozice a týkal se zejména veršů. Tato disciplína byla z velké části
závislá na indických vzorech vysoké kávjové literatury. Veršovanými jsou však v tibetské
tradici často i texty jednotlivých buddhistických žánrů, lékařské texty, tantrické rituální
texty či například věštecké manuály. Až ve velmi nedávné době se význam slova comrig
rozšířil z původního významu „umění kompozice“ na význam „krásná literarura“ a pře-
kládá se jím tak dnes zmíněný koncept přišlý to tibetského prostředí jen nedávno zvenčí.

Jiný výraz z evropského prostředí poukazuje na ještě větší propast mezi evropskými
a tibetskými představami o literatuře. Je jím anglický výraz fiction, který implikuje před-
stavu, že taková literatura má být „smyšlenou“. Toto již zcela není v souladu s tibetskou
představou. Kromě nezapisovaných lidových vyprávění a překladové literatury lze na-
lézt jen velmi málo „smyšleného“ v rozsáhlé tibetské literatuře (to neznamená, že chybí
zcela). Tibetská literatura rozhodně nevyčleňuje jako jeden ze svých žánrů „smyšlená“
vyprávění.

11