Page 14 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

Úvod

žánry tibetské historiografie pak například nelze například zařadit nikam (srov. Cabezón
1996, str. 19, k historiografické literatuře též Slobodník 2011, str. 29–42).

Při absenci jednoznačného autochtonního pojmu pro „literaturu“ v evropském smy-
slu tak nezbývá než pohybovat se někde mezi dvěma extrémy. Prvním z nich je vymeze-
ní literatury jako „umělecky hodnotného výrazu“, tedy něco, co by odpovídalo „krásné
literatuře“ a poezii (rtsom rig v moderním smyslu). Toto vymezení zůstane nutně bez
jasných kontur, neboť například poezie se uplatňuje v tak rozmanitých žánrech, jakými
jsou logická pojednání, lékařské texty, rituální texty či věštecké manuály. Druhým extré-
mem je chápání literatury jako souhrnu veškerého psaného slova. V tomto případě by
šlo uplatnit dělení literatury podle autochtonních žánrů. V tibetské literatuře samotné
nenajdeme takový samostatný pokus o sebereflexi (jen následování indických vzorů).
Jeden z možných návrhů na rozdělení tibetské literatury podle žánrů je následující:1

I. Semikanonické texty2

1. Sbírka tanter Staré tradice (tib. Rnying ma rgyud ’bum)
2. Kangjur a Tängjur Nových tradic (tib. Gsar ma pa’i bka’ gyur, Bstan ’gyur)
3. Bönpo Kangjur a Tängjur/Katän (tib. Bon po bka’ ’gyur, Bstan ’gyur/Bka’ rten)
4. Sbírky „pokladů“ (tib. Rin chen gter mdzod, atd.)

II. Historie a biografie

1. Genealogie a linie mistrů (tib. rgyal rabs/ gdung rabs / bla ma’i rgyud )
2. Historie Učení (tib. chos ’byung/ deb ther/ lo rgyus)
3. Hagiografie (tib. rnam thar)
4. Autobiografie, memoáry (tib. rang rnam/ rtog brjod)

1 Tento návrh vychází z dělení literatury Josého I. Cabezóna publikovaném v knize Tibetan Literature: Stu-
dies in Genre (Cabezón – Jackson 1996, str. 30–31). Je nicméně značně upravený.

2 Do této části jsou zahrnuté i sbírky Kangjuru a Tängjuru, které jsou v literatuře běžně nazývané kanonickou
literaturou. Nicméně i v jejich případě je jejich označení za kanonické poněkud přehnané. V Tibetu nebylo
autority, která by dané sbírky kanonizovala, a proto se také objevují jejich různé edice. Spíše je třeba je
považovat za otevřený soubor autoritativních a uctívaných textů. Z tohoto důvodu jsou zde zmíněné jako
„semikanonické“.

13