Page 9 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)
P. 9
ARCHAICKÁ TIBETSKÁ LITERATURA
nálezem písma je více než zřejmé, že literatura byla předávaná ústně. Lze předpokládat,
že kromě lidových podání to byly i rituální výklady o původu rituálu náboženskými spe-
cialisty známými jako „zaříkávači“ (bon po) a „kněží“ (gshen), kteří mohli zdůrazňovat
důležitost ústní tradice. Nicméně po vzniku písma se objevila i neméně silná vášeň pro
produkci textů.
Takový paradox je obecného rázu, je však nejlépe prokazatelný na tantrických textech,
ve kterých je ukryté napětí mezi psaným textem a ústní tradicí již z indického prostředí.
Právě tantrické rituální texty vyžadují i nezapsané výklady mistra, přesto lze pozorovat
tendenci je zapisovat již od 11. století. Tato tendence později ještě zesílí zejména v obrov-
ských klášterních školách, kde vznikla potřeba učebních textů pro značný počet mnichů,
ke kterým nebylo možné přistupovat individuálně.
Obr. 1: Tibetský učitel před svoji knihovnou (Ngawa 2007, foto: autor).
8
