Page 8 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

Úvod

Úvod

Pojem „tibetská literatura“

Tibeťané jsou nesmírně psavým lidem a po vytvoření písma pravděpodobně kolem
7. století nastala v Tibetu doslova exploze ve vytváření textů. V asijském prostředí lze
Tibeťany považovat vedle obyvatelstva Číny a Indie za jedny z největších pisatelů.

Tibetská literatura se vyvíjela v několika etapách. V době císařské (7.–pol. 9. stol.)
překlady zdaleka převažují nad vlastní tibetskou produkcí, obdobně je tomu i zkra-
je tzv. pozdějšího šíření buddhismu od 2. pol. 10. století. Zatímco v nejranější době je
dostatečně zastoupená i překladová literatura z čínštiny či z chotanštiny, ta postupně
od 9. století mizí na úkor překladů z jazyků indických. Od 11. století se začínají pro-
sazovat vlastní tibetské texty, jsou však často vedené svými indickými vzory. Období
od 11. do 16. století je časem nejživějších náboženských polemik v Tibetu, které dávají
vzniknout vlastním tibetským textům, a vedou postupně k vlastní adaptaci indických
vzorů. Toto období dalo vzniknout specificky tibetské literatuře. Pozdější období cha-
rakterizují zejména syntetizující a přehledové práce se značně repetitivním obsahem.

Pokud hovoříme o tibetské literatuře, nejsou k dispozici žádná bezpečná data ani
odhady o celkovém počtu titulů. Odrazit se snad lze od pravděpodobně největší exis-
tující sbírky oskenovaných tibetských textů uchovávané v databázi knihovny „Tibetan
Buddhist Resource Center“ (TBRC, http//tbrc.org), která v roce 2009 obsahovala na
300 000 různých tibetských titulů. Tento počet lze stále pokládat za malý zlomek exis-
tující literatury (např. tisíce titulů obrovských sbírek Kangjurů a Tängjurů v ní nebyly
samostatně katalogizované). Tvůrci této databáze však měli už v roce 2009 k dispozici
daleko větší počet textů, které dosud nestihli oskenovat. Dobu nutnou na jejich elekt-
ronizaci odhadovali na 10 let. Podle jejich pouhých odhadů (jen velmi letmých) můžou
veškeré texty, které mají k dispozici, představovat 25% veškerých tibetských textů.

V tibetské literatuře jako celku se objevuje značný paradox, který se táhne jejími dě-
jinami. V Tibetu vedle sebe koexistují silně vyhraněný smysl pro důležitost ústní tradice
a zároveň zdánlivý protiklad, totiž vášeň pro produkci textů. V období Tibetu před vy-

7