Page 120 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

Mytická vyprávění

nealogických mýtech předchozí kapitoly jako božstvo Žang-žungu (jako Gegö) a bylo
pravděpodobně božstvem hory Kailás.

Tento zajímavý text býval pravděpodobně spojený s lokální tradicí zaříkávačů (bon
po) dnes neznámého rodu Šale (Shal le). Celý soubor textů však opakovaně jmenuje
horu Kailás a jezero Mánasaróvar (Ma phang) a je tudíž možné ho alespoň zhruba lo-
kalizovat do této oblasti. Je obtížné ho nějak datovat, je to jeho styl a jednotlivé výrazy,
co poukazuje na archaický původ. Je příkladem staré tradice zmiňované v textech bönu
týkající se odříkávání různými hlasy (gyer, tj. zejména hlasy různé zvěře či ptáků) a ryt-
mického předříkávání mýtu o původu (smrang / rabs). Tento důležitý prvek se s vlivem
buddhismu vesměs vytratil, ale mohl ovlivnit dodnes trvající tantrické tradice a jejich
způsoby recitace textů.

Níže přeložený text není psaný z pozice běžného člověka, ale náboženského specialis-
ty s pevnou vazbou k jeho rodovým božstvům.

V závěrečné části textu se objeví výčet jednotlivých druhů krve zmiňovaných v mýtu
a jsou uváděné spolu se specifickými znečištěními. Ta lze považovat za seznam činů,
které tato tradice považovala za tabuizované a nepřípustné:

1. „Smíšení potu“ (tj. pohlavní styk) se vdovou
2. Ulehnutí se ženou, která zavraždila svého muže
3. Nošení oblečení nakaženého svrabem
4. Jezení jídla připraveného někým, kdo porušil sliby
5. Požívání koňského masa ze hřbetu
6. Dotek krvavé lidské mrtvoly rukou
7. Opuštění lokálních božstev ňän (gnyan) pro jiná
8. Vražda příbuzného
9. Narození dítěte po smrti otce
10. Incest
11. Znečištění ohniště

Mezi seznamem provinění se objeví také náznaky o pevné vazbě mezi zaříkávačem
a jeho božstvy; seznam obecných provinění je tu rozšířený o ta, která se dotýkají pevné
vazby zaříkávače (bon po) k jeho rodovým božstvům.

119