Page 55 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

ARCHAICKÁ TIBETSKÁ LITERATURA

počáteční odchod božstev do nebe. Poté nadchází čas, kdy zlovolníci ovládnou dobré
lidi, kteřížto jsou téměř vyhubeni. Následuje doba dluhů, daní a válek. Po této evidentně
mytické prolegomeně se v textu začínají odrážet historické události regionu. Nejprve je
zníněno 60 let vlády „černolícího“ čínského císaře a poté následují zmínky o válce mezi
Východními a Západními Turky (Dru gu).

Věky úpadku (ITJ 0734)

Velmi zajímavým dokumentem je rukopis označený ITJ 0734, který F.W. Thomas
(Thomas 1957) označil titulem Věky úpadku: Království Kji a jeho náboženství (The ages
of decline: The skyi kingdom and its religion). Jde o poměrně dlouhý text, jehož zajíma-
vost spočívá v absenci buddhistické terminologie. Thomasův pokus o překlad je dnes
překonaný, přesto se po něm nikdo jiný nepokusil text znovu přeložit. Text je nesmírně
obtížný, plný jmen a hutných poetických pasáží střídaných prózou.

Thomas sám se domníval, že hlavní postavy i lokální názvy, které se v něm objevují,
lze vztáhnout k Východnímu Tibetu, snad k oblasti Gologů (Mgo log). To se však dnes
ukazuje být nesprávným, zmiňované knížectví Kji (Skyi) lze dnes spolehlivě lokalizovat
do Centrálního Tibetu.

Text opět začíná popisem postupného úpadku lidí a jejich rozdělení na chudé a bo-
haté. Zmiňuje poté i revoltu žen proti mužům. V této upadlé době se objevují hlavní
zmiňované postavy, Mabu (Rma bu), pán kraje Čhing (Mching), a Hipohi (His po his)
z rodu Cche (Mtshe).

Lze se domnívat, že Thomas se mýlil ve svém považování těchto jedinců za reálné
lidské postavy, zdá se spíše, že se jedná o „božské předky“. Například o rodu Cche se
lze domnívat, že se nějakým způsobem spojuje s legendární postavou zaříkávače (bon
po) prvního tibetského císaře jmenovaného v jiných archaických textech jako Cchemi
(Mtshe mi).

Text poté v dlouhých pasážích zmiňuje rituály a jednotlivé druhy tyrkysů i ječme-
ne, věštění za pomoci bönu (tady se nezdá být názvem nějakého náboženství) vše je
evidentně značného rituálního významu. Závěr textů jmenuje jednotlivé kraje Tibetu

54