Page 59 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

ARCHAICKÁ TIBETSKÁ LITERATURA

Nápisy z císařské doby

Uvedení

Dochované dokumenty z Tun-chuangu představují sice literaturu z císařské doby,
problematickým však bývá jejich přesné datování. Je zřejmé, že všechny (otázkou zů-
stávají možná falza) pocházejí z doby do uzavření jeskyně č. 17, tedy do první poloviny
11. století. Ohledně datování jednotlivých manuskriptů však není po ruce mnoho ná-
strojů, ve velkém množství případů jde jen o nejisté odhady.

V tomto smyslu jsou důležité výnosy a jiné nápisy dochované především na kamen-
ných stélách, či vzácněji skalní nápisy a nápisy na sochách a zvonech. Jejich výhodou je,
že ve většině případů obsahují i poměrně přesné datování.

Část těchto nápisů je patrně starší než dokumenty z Tun-chuangu a představují tak
nejstarší datovatelné písemné památky v Tibetu. Nejčastěji texty samy sebe nazývají cig
(gtsigs), což bývá překládané jako „výnos“, „edikt“, atp., avšak etymologicky může být
spojované s jiným zápisem obdobné výslovnosti (brtsigs), tedy „vystavět“, „vztyčit“.

Nejsou však bez zajímavosti ani z hlediska literárního. Pokud by nápisy z těchto edik-
tů byly poměřené ústní tradicí pronášení slavnostních řečí, zjistíme mnohé paralely.
Většina z těchto textů obsahuje nějaké slavnostně pronesené rozhodnutí či výnos. For-
málně obsahuje na počátku zdravici, poté přichází vylíčení událostí vedoucích k tomu
či onomu výnosu. Toto vylíčení má být poetické a velmi slavnostní, stejně jako projevy
dnešních začasté profesionálních řečníků (srv. Jackson 1984). Důležitostí dané události
se řídí i délka onoho poetického vylíčení původních událostí. Až poté přichází na řadu
vlastní výnos.

Ten má být na věky uchovaný nejčastěji na kamenné stéle. Tibetsky se nazývá doring
(rdo ring), tedy „dlouhý kámen“ (v rané době často psaný jako rdo rings). Výraz „dlouhý“
je pravděpodobně třeba chápat ve významu časovém, tedy jako „kámen dlouhého trvá-
ní“. Je zřejmé, že daný výnos měl být na očích všem a tímto připomínaný.

Nápisy na stélách jsou velmi důležité pro historii Tibetu, obsahují velmi často zajíma-
vé informace, které mohou prověřit pravdivost daleko pozdějších kronikářů z doby po

58