Page 56 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

Literatura z Tun-chuangu

v jakémsi seznamu jmen jejich vládců, jejich kněží, hlavního lokálního božstva a dé-
mona a rituál „výkupné oběti“, kterým se jim obětuje.

Manuál věštby z kostek (ITJ 0738)

Jednou z vícera věšteckých příruček nalezených v Tun-chuangu je i rukopis označe-
ný ITJ 738, uchovávaný v Britské knihovně. Věšteckých manuálů byla v Tun-chuangu
nalezena celá řada (PT 1043, 1046, 1047, 1051, 1052, ITJ 0740), v těchto případech se
pravděpodobně jedná o věštění z kostek. Zajímavými jsou manuály věštění týkající se
koní (PT 1060) manuál věštění z mědi (PT 1055) a věštění z hlasu havranů (PT 1045).
Častý výskyt věšteckých manuálů je dokladem pro důležitou roli věšteb ve staré Tibetské
říši, které měly pravděpodobně velký význam i v legislativě (viz Dotson 2007), losování
či hra v kostky však zůstává významnou i v dnešní tibetské společnosti (viz. např. Ram-
ble 1993).

V případě tohoto textu ITJ 0738 se jedná o věštění z kostek, které měly být třikrát vr-
žené (či vržení trojicí kostek). Před každým vstupem se v manuskriptu objevují tři série
teček. Následuje vysvětlení toho, co taková kombinace znamená.

Na tomto místě je úryvek z věšteckého manuálu zařazen zejména pro jeho literární
kvality. Zmíněné vysvětlení se totiž nejprve děje ve verších, které jsou i značně poetické,
a připomínají svou formou i písně tibetských císařů zmíněné v podkapitole věnované
Tibetské kronice. Jsou psány daktylem, jednou z forem typických pro starou tibetskou
poezii. Teprve po těchto verších následuje stručné praktické vysvětlení. Tento rukopis je
tak ilustrací problematičnosti konceptu „krásné literatury“ v tibetském prostředí, tento
věštecký manuál má nesporné literární kvality. Poukazuje na provázanost poezie a ritu-
álu.

Věštecké manuály jsou plné termínů spojených se starým tibetským náboženstvím,
naneštěstí je jejich forma velmi hutná, a tak často obsahují těžko interpretovatelné pasá-
že. Dotýkají se především „hojnosti“ (g.yang), či „dobrého osudu“ (phya). Figurují v nich
i lokální božstva různých názvů (sman, yul sa – dnes zapisované jako yul lha) a i v této
ukázce se vyskytuje i zmínka o „válečných božstvech“ (dgra bla), která dnes (zapisova-

55