|
Vážené kolegyně, vážení kolegové, studentky a studenti,
měsíc březen přináší přinejmenším tři památné dny, které stojí za zmínku v souvislosti s Masarykovou univerzitou a naší fakultou. První výročí – 7. březen a narození prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka – je vepsáno do názvu naší almae matris. Na to druhé – 8. březen a Mezinárodní den žen – se zapomíná. Jen si připomeňme, že na počátku byla stávka newyorských švadlenek v roce 1908 a definitivně byl svátek prosazen na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani roku 1910. Rozhlédněme se – virtuálně i reálně – kolem sebe a popřejme, my, slabší polovina lidstva, svým kolegyním radost, slunce a brzký příchod jara.
Třetí výročí je navýsost pedagogické, ba akademické. No ano, náš Jan Amos Komenský a 28. březen. Jistě si všichni pamatujeme nějakého učitele, který nás štval, deptal nebo inspiroval. Zabádal jsem pro jednou, co si ze školy pamatuji, a především koho si pamatuji. Není to nic, co by se týkalo zdánlivě důležitých znalostí a dovedností, zato podivné střípky: lovení pstruhů obouruč v potoce pod kameny (1. třída, pan učitel Hilmar), „neperte se jako zvěř, ale pěkně podle pravidel a tady před tabulí, abych na vás viděla“ (2. třída, paní učitelka Vacková), zkrátka samé životně důležité věci, a hlavně pořádná dávka emocí.
Proč o tom píšu? To, co děláme a jak to děláme, něco činí s námi. Kovidová izolace se může lehce změnit v jednotvárnou nudu: bez pomoci přátel a kolegů se ta nekonečná pustina těžko překonává. Jarní semestr, do něhož jsme vstoupili, znamená i příchod nových studentů magisterského a doktorského studia do naší komunity. Je na nás, jak je přivítáme a přijmeme mezi sebe. Strukturace výuky po ročnících v magisterském studiu přece jen jisté vazby přirozeně vytváří. U doktorského studia je problém zapojení do doktorandské pospolitosti složitější. Proto prosím školitele, oborové rady a taky zkušené doktorandy, aby se o své nové studentské kolegy zajímali, vytvořili si, byť virtuálně, vzájemné vazby a nezapomněli na obyčejné člověčenství, které je nezbytným podhoubím intelektu.
Na závěr si dovolím březnový úkol od jedné moudré ženy: být šťastný je lidská povinnost.
Petr Kyloušek
proděkan pro vědu a doktorské studium
|
