Československý stalinismus představuje jedinečný případ, neboť dovoluje v rámci zemí střední a východní Evropy zachytit genealogii stalinismu v nebývalé šíři a míře. Díky dlouhému trvání vývoje stalinismu pokrývající více než dvacet let, kdy KSČ byla nejprve parlamentní stranou, později stranou vládnoucí, lze sledovat jak vývoj československého stalinismu jako jakousi laboratoř stalinismu evropského, tak jeho odolnost a efektivitu. Ve snaze o odpověď na otázku, z jakého důvodu se československým komunistům podařilo bezprecedentně hladce realizovat stalinskou revoluci, nám jde především o zachycení genealogie stalinismu jako Gesamtkunstwerku založeného na vzájemné propojenosti jednotlivých konceptualizací, reprezentací a způsobů komunikace. Za ústřední logos stalinismu přitom považujeme dynamiku, která vznikala z napětí mezi neustálou proměnlivostí stalinské politiky a strategie na jedné straně a snahou po formulování jednoty základních východisek a závazných pravidel na straně druhé.