| Description |
Střední Evropa, jako průsečík společných dějin v oblasti ležících území, vyformovala, během historického vývoje, kulturní projevy specifických znaků, které zastoupená různorodá regionální etnika provazují společným základem - i dědictvím. Pojem středoevropské kultury, jako určitá jednotící perspektiva, nabývá, z hlediska zkoumání vývojových trendů jdoucích napříč státy, i epochami, stále více na významu. Hudební kultura v této oblasti pak nese pozůstatky ještě starších etap vývoje, předcházejících ustavení národních států. V jistém smyslu zde prochází i hrubá hranice západoevropské, a východoevropské historické hudební makro-tradice. Ve společenském slova smyslu pak hudba, i hudební život a jeho formy, reflektují celou řadu fenoménů, vztahujících se jak jen k pomalu se měnícím konstantám společnosti - např. národní, či kulturní identitě; tak i k tématům nejsoučasnějším, jako je sociální organizace, politické události, či politické zřízení. Společenská, náboženská, či politická situace, pak hudbu - ve smyslu hudebního provozu, sektoru, a institucí - přímo umožňují. Příspěvek se, na příkladu dějin hudby ve střední Evropě 20. století, pokusil nastínit otázky, jak lze prismatem hudební kultury vnímat vlivy svobody, a svobodné společnosti, na vznikající uměleckou tvorbu (jako modus autentického vyjádření), jaké jsou hlubší, antropologické souvislosti těchto procesů, a zároveň si položil otázku, jakým způsobem pak hudba dokladuje svědectví o nesvobodné společnosti, je-li svobodný projev dobovým kontextem zakázán, či znemožněn.
|