Může to projít? Vyzobávání rozinek v generativním umění
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2021 |
| Type | Appeared in Conference without Proceedings |
| MU Faculty or unit | |
| Citation | |
| Description | Hluboké neuronové sítě nejenže dokáží automatizovat rutinní úkoly, jejich schopnost vytvářet unikátní obrazy či komponovat hudbu rovněž podnítila obnovení debaty o kreativitě strojů. Na rozdíl od „tradičních“ umělců, kteří tráví dny či dokonce měsíce zdokonalováním jednoho díla, kreativci aplikující modely na bázi umělé inteligence užívají počítače ke generování tisíců nápadů během vteřiny. To vyvolává otázku, co mohou umělečtí kritici říct o dílech, za nimiž stojí generativní modely. Je nutné mít na paměti, že kritici nejenže spojují kulturní produkci s jejím historickým a socioekonomickým kontextem, ale taktéž hrají klíčovou funkci prostředníka mezi institucemi a veřejností. Rádi tvrdíme, že generativní umění je umění, které nejlépe odráží naši dobu. Profesorka nových médií Joanna Zylinska ovšem ve své knize AI Art: Machine Visions and Warped Dreams zjišťuje, že největší pozornost veřejnosti si získávají projekty, které umělou inteligenci pojímají spíše instrumentálně, přičemž estetika vyobrazených děl se omezuje na to, aby věci vypadaly „krásně“, symetricky, a především podobně něčemu, co již známe. Namísto neotřelého experimentování s novým, dosud neprozkoumaným médiem, tak umělci, média i kritici rezignují na konflikt výpočetních modelů s vizí umělecké praxe, přičemž nasazení nové technologie se postupně proměňuje v pouhou soutěž ve vyzobávání rozinek. |
| Related projects: |