Page 140 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

Katalogy textů a lexikální příručky

(756–797). Nejstarší buddhistická kronika Bažä (Dba’ bzhad) zmiňuje první překladate-
le v čerstvě založeném klášteře Samjä (Dba’ bzhad, srov. Diemberger, Wangdu 2000, str.
69–70):

Před stavbou chrámu Ba Salnang (Dba’ gsas /gsal/ snang) přijal (mnišské) sliby a bylo
mu dáno jméno Ješe Wangbo (Ye shes dbang po). Aby se „nositelé řeči“ (knihy, gsung gi
rten) šířili, mnoho synů a synovců „ministra-strýce“ (zhang blon), např. Čhim Legzig (
Mchims legs gzigs), mělo být vzděláno v jazyce Indie. Nicméně jen Šákja Prabha (Shakya
pra bha); syn Čhim Anua (Mchims a nu), Vairóčana (Bai ro tsa na); syn Paöra Nadö
(Pa ’or Na ’dod), Ba Ratna ( Dba rad na); syn Ba Maziga (Sba rma gzigs), Žang Lhabu
(Zhang lha bu); syn Žang Ňazanga (Zhang Nya bzang), Nanam Secän (Sna nam bse
btsan) a Šüpo Khongleb (Shud po khong slebs) byli schopni se jej naučit, ostatní odmítli.

V glosách přidaných k tomuto textu jsou poté zmíněné překlady několika konkrét-
ních textů těmito překladateli. Glosa zmiňuje překlady tantrických textů z indických
jazyků: Džampäl Krijá a Upaja (druhé je jen žánrem textů). Přestože se v přeloženém
odstavci zmiňuje jen jazyk Indie, v glose pod ním jsou překvapivě jmenovaní především
překladatelé z čínštiny (Lha lung klu gong, Beg zla gong, Brang ka legs gong, Mgo ’bom yul
gong a ’Dan ma rtse ma) a jejich překlady textů jako Diamantová sútra a Do Salu Džan-
gpa (Mdo sa lu ljang pa). Byť není známo, v které době byla glosa přidaná, naznačuje, že
překládání se v této době dálo často z čínštiny. Jmenuje daleko více překladatelů z tohoto
jazyka než z jazyků indických a navíc krátká zmínka z kroniky Bažä hovoří i o tom, že
císař Thisong Deucän později litoval, že nebylo přeloženo více textů z čínštiny (Diem-
berger, Wangdu 2000, str. 90).

Z této rané doby pozdější kronikářská tradice vyzdvihuje tzv. „tři velké “ překladatele
(che ba gsum), kterými jsou Pagor Vairóčana (Pa gor bairo tsa na), Ba Ratna (Rba rad na)
a Šüpu Khongleb (Shud pu Khong slebs). Z nich ční především první jmenovaný, kolem
kterého v pozdějších dobách vyrostlo množství vyprávění s mytickými prvky. Zůstává
velikou postavou zejména pro pozdější tradici ňingma, které mu připisuje i autorství
množtví nalezených textů-pokladů (gter ma). Je postavou důležitou i pro pozdější bön,
podle pozdější tradice měl uschovat některé její textové „poklady“ (gter).

139