Page 141 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

ARCHAICKÁ TIBETSKÁ LITERATURA

Je zřejmé, že v této rané době byly buddhistické texty překládané značně živelně. Ve
srovnání s pozdějším obdobím byly pro překlady daleko častěji užívány čínské texty, ale
i díla z Chotanu.

Překladatelská aktivita v císařské době dosáhla svého vrcholu za vlád císařů Sänalega
(alias Khri lde srong btsan, 802–815) a Ralpačäna (alias Khri gtsug lde btsan, 815–841).
Za vlády těchto dvou panovníků došlo k systematické podpoře překládání textů zejména
z indických jazyků. Došlo také k revizi již přeložených textů, sjednocení tibetské buddhi-
stické terminologie a reformě jazyka. Je to i doba, ze které se v daleko větší míře docho-
vala svědectví o překladatelské činnosti.

Během vlády těchto panovníků, tj. od počátku 9. století, v tibetských překladech na-
prosto převážily původní indické texty a vliv čínských se téměř vytratil. Z iniciativy cí-
sařského dvora byly vytvořené překladatelské týmy složené z indických učenců a tibet-
ských mnichů, které neměly na starost jen překladatelskou činnost. Jejich úkolem bylo
i sjednotit buddhistickou terminologii v tibetštině a zrevidovat starší překlady. I v rela-
tivně pozdní kronice Zrcadlo králů, která jen stručně pojednává o vládě Ralpačäna, je
tato skutečnost zmíněná mezi jeho hlavními počiny (Sönam Gjalcchän 1998, str. 201):

...pozval indické pandity Džinamitru, Šíléndrabódhiho, Dánašílu a další. Locáwové
Kawa Palceg (Ka ba dpal gtsegs), Lü Gjalcchän (Klu’i rgyal mtshan) [z klanu] Čogro
a bande Ješede (Ye shes sde) překládali posvátné knihy. Všechny překládané texty byly
jazykově nově přehlédnuty, zredigovány a zrevidovány ze tří hledisek...

Daný odstavec zmiňuje slavná překladatelská jména, která jsou podepsaná pod pře-
klady obrovského množství textů. Ty jsou v dnešní době zahrnuté v autoritativních sbír-
kách Kangjuru a Tängjuru. Stáli i za tzv. „velkou revizí“ (skad gsar bcad) starších pře-
kladů buddhistických textů, která sjednotila terminologii překladů, provedla jazykovou
reformu, a stanovila závazně, jakými tibetskými termíny se mají jednotlivé sanskrtské
výrazy překládat. Ve většině případů tak jejich editorská práce překryla možné starší
překlady textů, z nichž se některé fragmenty objevují snad jen v dokumentech z Tun-
-chuangu či vzácně v neobvyklých edicích Kangjurů.

Například překladatel Bande Ješede je zmíněný v kolofonech těměř 350 titulů Kangju-
ru, většinou spolu s některým z indických učenců. Některé z textů překladatelské týmy

140