Page 145 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

ARCHAICKÁ TIBETSKÁ LITERATURA

Obr. 19: Titulní list Mahávjutpatti z dergeského Tängjuru (TBRC). Napravo je zobrazený Thönmi Samb-
hóta, údajný vynálezce tibetského písma

Madhjavjutpatti

Jinou dochovanou „lexikální příručkou“ je text známý spíše pod názvem, který by
se dal přeložit jako Ustanovení slov[, text o rozsahu] dvou bampo111 (Sgra sbyor bam po
gnyis pa), ale také zmiňovaný pod názvem Střední [spis] o přesném způsobu porozumění
[slovům a termínům] (Bye brag tu rtogs byed ’bring po) či pod sanskrtským ekvivalentem
Madhjavyutpatti. Dvě verze tohoto textu se dochovaly v pekingské (č. 5833) a dergeské
(č. 4347) edici Tängjuru, ty jsou někdy zmiňované jako „kanonické verze“. Mimo ně
byla v roce 2003 publikovaná další rukopisná verze nalezená v Centrálním Tibetu (viz
Rta rdo 2003) a objeveny dva fragmenty mezi dokumenty z Tun-chuangu (IOL 76, PT
845). Vzácným nálezem je rukopisná verze z kláštera Tabo (RNo. 129), která vykazuje
jiné čtení první části a je možné, že je starší verzí, která ještě neprošla finální revizí. Může
tak pocházet z období před rokem 814, který je přijímaným datem pro vznik finální
verze tohoto textu, a může sloužit jako cenné svědectví o procesu unifikace tibetské bu-
ddhistické terminologie. Detailně se okolnostmi vzniku tohoto textu zabývala Cristina
Scherrer-Schaub (2002), která spojuje vznik této verze z Tabo s výnosem císaře Thisong
Decäna (zmiňovaném ve verzi z Tabo), který měl pronést v roce 783 či v roce 795.

Text obsahuje tři základní části, z nichž tu bude pro důležitost porozumění okolnos-
tem vzniku těchto příruček věnovaná větší pozornost úvodní části:

111 Míra délky textu, někdy udávaná jako 300 šlók (čtyřverší). Ovšem význam je nejistý, výraz gnyis pa může
být i řadovou číslovkou a znamenat „druhý svazek“. Otázkou je, co bylo oním prvním. Text tibetského
autora se domnívá, že oním prvním byl spis Mahávjutpatti (’Chi med tshe ring 2007).

144