Page 149 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

ARCHAICKÁ TIBETSKÁ LITERATURA

tu rtogs byed chung ngu) či Svalpavjutpatti. Ta se nedochovala a někteří tibetologové vy-
jádřili názor, že se tato kratší lexikální příručka rozplynula v Mahávjutpatti, která mohla
vzniknout přidáváním nových a nových termínů. Cristina Scherrer-Schaub vznik této
nejkratší příručky spojuje s oním prvním císařským výnosem, proneseným po překla-
dech Ratnaméghasútry a Lankávatárasútry.

Katalog textů Dänkarma (Ldan / Lhan kar ma)

Z dané doby se dochoval rozsáhlý katalog překládaných buddhistických textů nazýva-
ný v literatuře Dänkarma či Lhänkarma (Ldan / lhan kar ma). Uchovaný byl v některých
edicích Tängjurů (pekingská edice č. 5851, dergeská edice č. 4364). V kolofonech jsou
pod ním podepsaní překladatelé Palceg (Dpal brtsegs), Namkha Ňingpo (Gnam mkha’
snying po) v dergeském vydání a v pekingském navíc Lüwangpo (Klu’i dbang po), Nágén-
drarakšita a další. Tímto katalogem se zabývala M. Lalou (1953) a nověji A. Herrmann-
-Pfandt (2008).

Jestliže lexikální příručky prozrazují mnohé o způsobech překládání do tibetštiny, ka-
talogy přeložených textů umožňují vytvořit si představu o buddhistických textech, které
byly v tomto období Tibeťanům zprostředkované.

Texty zahrnuté v katalogu představují literaturu, která sloužila základem pro pozdější
lépe organizované sbírky Kangjurů a Tängjurů. Veškerá literatura uvedená v katalogu,
tj. 735 titulů textů uvedených v 27 oddílech, je buddhistická. Jen sedm položek z ní je
představuje pravděpodobně tibetské práce. Jejich autorství je připsané tibetskému císaři
Thisong Decänovi. To může být chápané jako reference k náboženské roli tibetských
vládců – skutečnost, že jediné tibetské („vyšší náboženské“) texty pocházejí jen z pera
císaře, svědčí o skutečnosti, že postavení tibetského mnišstva mu bylo značně podřízené,
a zároveň, že toto nové náboženství bylo od počátku spojované s tím, co bychom dnes
nazvali politickou mocí.

Tato literatura vstoupila ze značné části do sbírek Kangjurů a Tängjurů, které jsou
v západní literatuře označovaná za kanonickou. Tento termín „kanonický“ je v tibet-
ském prostředí značně problematický, je však v západní literatuře zažitý. Pro pochopení
o jakou literaturu se jedná, je třeba zdůraznit, že je vysokou náboženskou literaturu, kte-

148